Toulavý Engelbert

U hudby by se nikdy nemělo říkat nikdy a možná to platí všeobecně. Sám jsem už mockrát vstoupil v úžasu a s pokorou do vod, u kterých jsem dříve tvrdil, že je vždy obejdu obloukem. Většinou za to mohl malý rozhled a nezkušenost mládí. Pepík Laufer byl pro mně ikona sedmdesátých a osmdesátých let. Frajírek s doutníkem, který si i v komunismu hrál na cosi víc. Znal jsem od něj hlavně tu jeho hymnu kamioňáků. V devadesátkách pak jeho postava u mne dostala ještě tvrdší zásah po poslechu písně Díky vám statečný rozvědčíku. Tím u mne skončil. Když pak byly v Plzni první Slavnosti svobody a Honza Vyčítal se dozvěděl, že tam má Laufer jet také,  zavolal mu a řekl prý: Pepíku, hele...sem fakt nejezdi... No, nedivím se. Jenže přešel čas a já se trochu ponořil nasycen předokupačním bigbeatem do naší pop music přelomu šedesátek a sedmdesátek. A zase jsem na Laufera narazil. A to jako na velmi talentovaného zpěváka i tanečníka s poděděným francouzským šarmem. Už od prvopočátků bylo vidět, že se odlišuje od našich tehdejších celebrit. Dnes jej velmi uznávám a proto mne velmi zaujal tento muzikál. Už jsem to tu psal vícekrát. Pod pojmem muzikál se dnes předvádí lecos a kdejaká socialistická zombie je chrlí jak na běžícím pásu. Těmi opovrhuji. Ale pak tu jsou kousky co stojí za vidění a toto je jeden z nich. Středověký muzikál - tak to stojí v titulcích. Já bych řekl starší brácha Noci na Karlštejně a nazval bych to Svadbou na Kosti.  Ano točí se to na hradě, ano je tam snaha aby to bylo dobové, ale se středověkem to nemá společného nic a už vůbec ne písně a hudba. Laufer tam běhá v čemsi co pčipomíná punčocháče přepásené koženými slipami s obrovskou sponou. Miloš Kopecký má zase zrcátkové legíny, které by v osmdesátkách z nejednoho majitele udělaly krále discoparketu. Jinak to ale nebylo tak zlé a na hradních interiérech, dubových stolech osvícených svícemi, s pečeněmi a kalichy vína není zas co zkazit. Písně byly opravdu krásné a i sama zápletka. Celý muzikál se mluví ve verších což mu dává punc starobylosti. Škoda, že to nebylo v barvě. Nikdy jsem nemusel J. Molavcouvou. Tady si střihla dvojroli a byla zde opravdu krásná. Písničky jsou poplatné sedmdesátkám a i když v nich nechybí loutna, harfa a flétny, řádí se v nich na bicí, baskytary a to zhusta. Chvilkami jsem měl dokonce pocit, že ve vladařově komnatě zpívá dav : "Ááá, ááá, ááá, ááá! Ani pustý krok, Zolchar, Nána, Vlkop, Sex, červi se rozlezou, bič boží, bič boží, bič boží je vyžene! :-). Ne vážně, nezpívat Molavcová a grupa ve svých volných šatech a košilích se vztaženýma rukama vzhůru v gotické cimře, ale někde na pláži s pomalovaným VW Camperem za zády, je iluze hippies dokonalá. Od hororového zádumčivého Herze dost zajímavý počin! Dávám za 4 přivonění k vlasům dam. * * * * (15.01.2022)

Film se zajímavým příběhem i pěknými písníčkami. Závěrečná scéna filmu je více než povedená - mnich se ptá toulavého Engelberga: tak co si koupíš za ty peníze? A Engelberg mu odpovídá písní: Koupím si boty na další cestu, koupím si mračna nad hlavou, z pavučin šije mi vítr vestu, šat pro moji duši toulavou... Krásná píseň o volnosti a tuláctví. (18.07.2011)

Překvapilo mně, že takovou středověkou hříčku má na svědomí Juraj Herz. Od něj jsem zvyklá na něco trochu jiného. Přišlo mi, že na něj je to až moc rozverné. Musím říct, že mně stejně v dobrém překvapila i Jitka Molavcová v dvojroli holky z kuchyně a budoucí zámecké paní. Je to jednoduchý příběh. Vlastně se všechno seběhlo během jediného dne. Nedivím se, že moje maminka po Josef Lauferovi šílela. Já tyto středověké hippies můžu a to dost. Škoda, že je tohle dílko lehce pozapomenuté. Odprášit a pustit do světa. (29.11.2016)

S Engelbertem je to těžké, na jednu stranu má vyborné herecké obsazeni a atmosféru středověkého muzikálu, ale na druhou stranu možná cenzurní sestřih uškodil ději a přiběhu. Navíc mi do středověkého prostředí neseděly všechny písně. Jsou velmi silné tři hvězdy a nevylučuji, že se někdy vratí na slabé čtyři. Nevyhnu se ani porovnaní s Noci na Karlštějně, která je zkrátka lepši. (29.08.2020)

Je to běs, je to běs, chce se zvolat s klasikem. Aneb Juraj Herz si vyzkoušel také muzikál a v některých okamžicích to opravdu stojí za to. Zvláště pak ti „hippies“ v čeledníku; nebo nejméně šaškovský ze všech šašků v podobě Petra Čepka; nebo náhle se zjevivší nohsled Petr Novák. A mimochodem, ježto Karlštejn si zabrala barevná a královská společnost, zde hraje Kost a Křivoklát. (25.06.2012)