Sběrné surovosti

Není to škoda pro tento film, že nebyl obsažen v Perličkách, jsou to naopak Perličky na dně kdo je ochuzen absencí tohoto dílka. Tato povídka, přestože i ona je hodně osobitá, obsahuje to co si představím pod pojmem Hrabalova poetika. Ve Sběrných surovostech se Herzovi podařilo položit důraz na hlavní charaktery, podivínské blázny, a ty jsou vskutku nezapomenutelné. Zejména Haňta. Divák se zde více baví Hrabalem a méně vkladem režiséra. Sběrný dvůr dle Hrabala je hodně povdivné místo, zejména co se osazenstva týče a přidá-li to své Herz není o bizarní scény nouze. Například řezání soch svatých mi paměti asi jen tak nezmizí. Ač jsem ateista, tohle přeci je působila provokativně, možná až dekadentně. (27.09.2010)

Jaké štěstí, že se povídka nevešla do oficiální sbírky PERLIČEK a máme jí možnost okomentovat individuálně. Herz-Hrabal a dodělá to Liška. Bláznivá melodie, provázející celý snímek, Haňťovo pábitelské vyprávění a mystifikování, nádherná všednost, osobitost a prostota zaměstnanců i návštěvníků sběrny a experimentální režie. Herz ve své prvotině naplno ukázal své cítění filmu a jedinečnost režie. (23.01.2013)

Oč víc miluju Hrabala, o to větší mám problém s filmovými adaptacemi jeho knih. Tohle nebylo špatný, to vůbec ne. Ta hrabalovská poetika v tom byla, zejména se podle mě podařilo nalézt výborného představitele Haňti, ale ty knižní předlohy posadily tu pomyslnou laťku příliš vysoko. Hrabal je o jemných nuancích, film je nemůže postihnout. (29.01.2016)

"Když se kouknete z jedné strany, tak je tam o 5 kilo víc, když se kouknete z druhé strany, je tam o 5 kilo míň" to je jedna z nejlepších hlášek z filmu, a mě velice sedí i na celkové ohodoncení. Z jedné strany se zdá, že to je nejlepší hrabal, vše je skvěle našláplé a zábavné, na druhou stranu je to na konci docela nuda a konec je nemastný neslaný. Ale doporučuju, čas to nijak nesežere a příjemně to pobaví. (18.01.2009)

Stejně jako u Fádního odpoledně se mi i tato "vyloučená" část Perliček na dně líbí víc než samotné perličky. Je ovšem pravda, že Surovosti mají svou o něco delší stopáží lepší předpoklady být skutečným plnokrevným příběhem a ne jen zdobnou miniaturou. To ovšem není jediná odlišnost. Herz zjevně nechce civilně a bez příkras zachycovat reálný život. Nebojí se stylizace a nadsázky, rád si vypomůže kolážovitou střihovou zkratkou, pracuje s fragmenty dějů aniž by je vysvětloval či dopovídal, jeho líčení má také vyšší tempo než povídky z Perliček. Celek je filmovější a svou stylizací rozhodně bližší Hrabalovu pojetí a to paradoxně proto, že s předlohou pracuje poměrně volně... PS: při scéně rozřezávání barokních soch by se ve mě krve nedořezal. Kolik sochařských skvostů skončilo v kamnech kostelníků? Radši ani neuvažovat... (24.08.2008)