Petrolejové lampy

Protože znám Spalovače mrtvol, musím dát lampám čtyři, přesto se jedná o vynikající film. Ač tam půlka knihy chybí, vůbec to nevadí a strhne vás to od prvních minut. To, co předvádějí Janžurová a hlavně Čepek, je vysoká škola herectví, fantastické výkony. Čepek je fakt magor, takový dost dobrý smích a některé drsné hlášky (nejlepší je, jak stojí na tom dvoře v těch teplákách a směje se bráchovi, úžasné). Lampy jsou dobré i z filmařského hlediska, některé zajímavé záběry, dobrá režie, ještě že u nás existuje Herz, jinak bychom pořád koukali na trapné komedie. Ten příběh je fakt hodně dobrý a zajímavý, hlavně se mi líbí, že tam není žádné dlouhé rozebírání, třeba jak Pavel přišel k té nemoci a tak..prostě jí má a žije s ní. Říkám, výborný film, ale kdo zná Spalovače nemůže hodnotit plným počtem, do toho ještě něco chybí (29.12.2008)

Nečekal jsem příběh a scénář v této nedotažené podobě, takto mě to moc nezaujalo a do děje jsem se bohužel nedostal. Alespoň že ve druhé polovině se to více rozjelo a nabralo to dramatické momenty. Hlavním tahounem tohoto snímku přesto zůstávají herecké výkony Čepka a Janžurové, na které se dá koukat. (09.04.2010)

Herecký výkony Janžurový a Čepka byly excelentní, ale moc jsem nepobral návaznost prvních patnácti minut na děj a co se týká zpracování, tak jsem začátek protrpěl v nelidských mukách. I když je většina filmu skvělá, tak na čtyři hvězdičky to pro mě není, i když tři mi přijdou málo. Podobné filmy ale nejsou zrovna mým šálkem čaje. (23.12.2008)

Nejvýznamnějším filmem Juraje Herzce sice v mých očích i nadále zůstává Spalovač mrtvol, jako vážný kandidát na druhé místo v žebříčku se mi ale jeví Petrolejové lampy. Kvalitní a emočně silná literární předloha, provokativní moralistní námět, dva špičkoví herci v hlavních rolích, pečlivý výběr kostýmů, rekvizit a interiérů a ze všeho nejvíc pak mladý Juraj Herz z doby, kdy ještě sršel nápady a měl výjimečný cit pro vytvoření atmosféry, to všechno dělá z Petrolejových lamp jedno z nejlepších psychologických dramat, které u nás vznikly. Démonický Petr Čepek, který měl vždycky výjimečný dar vykreslit temné stránky lidské povahy, tady předvádí rozpad osobnosti člověka postiženého těžkou nemocí a jako vždycky je perfektní a nepříjemně přesvědčivý. Zajímavější je ale Iva Janžurová považovaná filmovými fandy za typickou komediantku. Ukazuje, že její herecký rejstřík je mnohem širší a je schopná zahrát prakticky cokoliv. Petrolejové lampy fungují ve dvou rovinách. V té první jako kritika maloměstského prostředí plného předsudků, kdy hrdinky filmu je příliš svobodomyslná a emancipovaná, takže okolí jí to oplácí po svém. V druhé rovině je to snímek o nenaplněném životě bezdětné ženy, která nejlepší léta svého života stráví péčí o zahořklou lidskou trosku. Obvykle se o tom nezmiňuju, ale v tomto případě udělám výjimku a zdůrazním výpravu filmu, která je laděná do stylu secese. Tohle je totiž v české kinematografii k vidění hodně zřídka a vybavím si vlastně jenom další Herzův film Morgiana, který byl laděný účesy počínaje a oblečením konče do stejného výtvarného stylu. Celkový dojem: 95 %. (12.09.2014)

Havlíčkovy těžce depresivní příběhy se těžce sledují a ještě obtížněji komentují. Podobně jako kolega Karlas i já přiznávám, že z nich mám skoro strach. Bezútěšnost krajiny lidské duše by jednoho donutila rozřezat si žíly, zbaštit cyankáli a ještě skočit do Macochy, aby to bylo jisté. Tyhle příběhy dokazují, že člověk nepotřebuje vnější zlé démony, bohatě mu vystačí jeho vlastní. Čepek a Janžurová rozehrávají své složité postavy s umem, na který jsou slova úcty krátká, Herz vytvořil tíživou dusnou atmosféru doby plné skrývaných citů a témat, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví. A jen nepatrná možnost úlevy v podobě závěru. Vynikající film, ale nemyslím, že bych měl potřebu jej ještě někdy vidět. (09.06.2016)