Petrolejové lampy

Bujaré, trochu křečovité veselí úvodních scén silvestrovské oslavy (příchod nového století) se rychle vytrácí, film se dostává do poloh takřka baladických a hořký konec se nezadržitelně blíží. Hlavní herecká dvojice Janžurová-Čepek je vynikající a Petr Čepek v životní roli. Všichni ostatní působí vedle nich - omlouvám se všem! - jako statisté. Kupodivu mi moc nevadí, že zpracování plně neodpovídá literární předloze. Ale jednu výtku bych přece jenom měla: Juraj Herz použil k dokreslení dekadentních nálad na přelomu století Gellnerovu báseň Perspektiva. Je nemyslitelné, že by se tento popěvek zpíval v r. 1900 ve společnosti jako módní šlágr, který by si lidé prozpěvovali na malém městě ve společnosti nebo v rodině a dokonce s jistou dávkou sentimentu! Gellnerova poezie byla považována ve své době za neuměleckou a odpudivou pro mnohé vulgarity, cynismus a nemorálnost. Obdivoval ji pouze takový S. K. Neumann a okruh jeho hospodských anarchistických přátel! Rozhodně to nezapadá do obrazu maloměšťáckého prostředí, v němž se děj odehrává. (18.09.2013)

Nejvýznamnějším filmem Juraje Herzce sice v mých očích i nadále zůstává Spalovač mrtvol, jako vážný kandidát na druhé místo v žebříčku se mi ale jeví Petrolejové lampy. Kvalitní a emočně silná literární předloha, provokativní moralistní námět, dva špičkoví herci v hlavních rolích, pečlivý výběr kostýmů, rekvizit a interiérů a ze všeho nejvíc pak mladý Juraj Herz z doby, kdy ještě sršel nápady a měl výjimečný cit pro vytvoření atmosféry, to všechno dělá z Petrolejových lamp jedno z nejlepších psychologických dramat, které u nás vznikly. Démonický Petr Čepek, který měl vždycky výjimečný dar vykreslit temné stránky lidské povahy, tady předvádí rozpad osobnosti člověka postiženého těžkou nemocí a jako vždycky je perfektní a nepříjemně přesvědčivý. Zajímavější je ale Iva Janžurová považovaná filmovými fandy za typickou komediantku. Ukazuje, že její herecký rejstřík je mnohem širší a je schopná zahrát prakticky cokoliv. Petrolejové lampy fungují ve dvou rovinách. V té první jako kritika maloměstského prostředí plného předsudků, kdy hrdinky filmu je příliš svobodomyslná a emancipovaná, takže okolí jí to oplácí po svém. V druhé rovině je to snímek o nenaplněném životě bezdětné ženy, která nejlepší léta svého života stráví péčí o zahořklou lidskou trosku. Obvykle se o tom nezmiňuju, ale v tomto případě udělám výjimku a zdůrazním výpravu filmu, která je laděná do stylu secese. Tohle je totiž v české kinematografii k vidění hodně zřídka a vybavím si vlastně jenom další Herzův film Morgiana, který byl laděný účesy počínaje a oblečením konče do stejného výtvarného stylu. Celkový dojem: 95 %. (12.09.2014)

Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších českých filmů 70.-80 let. Režisér Juraj HERZ zde mistrně převedl literární dílo Jaroslava Havlíčka na stříbrné plátno. Ano, tento film si zaslouží obdiv už jenom proto, že zde sledujete herecký koncert našeho největšího charismatického herce, jakým byl Petr ČEPEK. Zde mu výborně sekunduje Iva JANŽUROVÁ, která touto roli dokázala, že umí i psychologické role zahrat výborně. Inu, dva velikáni na českém filmovém plátně. Paráda !! (21.11.2008)

Hodnocení tohoto filmu jsem si musela hodně nechat projít hlavou.. Film mě totiž nadchl i zklamal zároveň..Nadšená jsem z výkonu Petra Čepka.. Neumím si představit, že by někdo takovou šílenou postavu dokázal zahrát lépe než právě on, je pro takové role jako stvořený! A jeho smích dodával filmu úžasný šmrnc. I Janžurová byla úžasná, docela mě překvapila tím, jak byla přesvědčivá a "skutečná".. Na druhou stranu mě zklamalo celkové pojetí filmu. Sice jsem nečetla knižní předlohu, ale vadilo mi, že dvě třetiny filmu byly o začátku vztahu a manželství Štěpy a Pavla a jeho nemoc autor filmu stihl vykreslit asi v poslední půl hodině.. Těšila jsem se na to, jak budou vykresleny jednotlivé fáze syfilisu a to, jak to ničí nejen postiženého člověka, ale celé jeho okolí.. Jenže právě to nejlepší bylo "vecpáno" do asi tří nepříliš dlouhých scén.. Ale za výkon Petra Čepka dávám tedy slabé 4*.. (21.03.2012)

Nečekal jsem příběh a scénář v této nedotažené podobě, takto mě to moc nezaujalo a do děje jsem se bohužel nedostal. Alespoň že ve druhé polovině se to více rozjelo a nabralo to dramatické momenty. Hlavním tahounem tohoto snímku přesto zůstávají herecké výkony Čepka a Janžurové, na které se dá koukat. (09.04.2010)