Křehké vztahy

Od předchozího Dne pro mou lásku Herz zřejmě přehodnotil a poučil s ez jeho nedostatků a tohle velmi lidské a příjemné sociální drama natočil s přehledem. A vybral si k tomu hned celý zástup výborných herců a hereček, které se svých rolí zhostili výtečně. Kratina u mě vždy byl a vždy bude Drtikol, tohle mu už nikdo neodpáře, a tady ho vlastně pojal jen trochu jinak. Jeho závozník je naprosto výborná postava. Pro mě nejlepší herecký výkon má oblíbená Zora Ulla Keslerová podala právě v tomto filmu. A Peterka, Ten je famózně geniální. Příběh je zajímavý, poutavý a hodně mě potěšil závěr. Až mě mrzí, že mi dodnes ten film unikal. (24.04.2013)

Už úvodní titulky, za nimiž se bezostyšně míhají scény z jatek toho nejdrsnějšího kalibru předznamenávají, že nepůjde o žádnou pohodovku k nedělnímu kafíčku. Kratinu jsem nikdy neměl rád, ale tady to dokázal pojmout tak dojemně, že jsem mu fandil. A dobře jsem udělal. :-) Kromě syrově syrových scén z jatek a celkem neobvyklých exemplářů socialistických výdobytků (televize, auta...) je třeba vyzdvihnout herecké výkony Vladimíra Menšíka a Františka Peterky. Pobavilo cameo Juraje Herze a nezklamal ultraslizký hnusák Jiřího Štěpničky. Ten chlap takový snad musí být i v reálu, to není možné, že to takhle hraje. :-D (23.09.2016)

Ten film měl jednu podstatnou chybu - byl plný sněhu a sníh, mráz a zimu bytostně nesnáším. Ale v každém případě, řekne-li se Vladimír Kratina, vzpomenu si na tenhle příběh, jehož ústředním motivem je formování nevlastní dcery k novému manželovi maminky, kterou vydírá Baruščin bonvivánský otec. Nad Tadeášem Falkem se snáší Damoklův meč a Haryk je jeho ochráncem před nebezpečím ze strany Baruščina táty. To neznalého diváka vede k jistému dramatickému napětí, které neochabuje po celou dějovou linii až do okamžiku, kdy Baruška se vrhá od svého pravého otce do náručí Tadeášova. Jeden z těch silnějších normalizačních filmů, který má co říci i dnes. (23.11.2015)

To prostředí masokombinátu, ve kterém se odehrává první polovička tohoto filmu, mi přišlo hodně zvláštní. O něco zajímavější mi přišla část druhá, v níž se Vladimír Kratina v titulní roli snaží postupně sžít se svou nevlastní dcerou. Neměl to přitom vůbec jednoduché, být takto hned "hozen do vody" (poté, co jeho žena skončí v nemocnici), ale jak je vidět ze samotného konce filmu, zvládl to nakonec na jedničku.  Jedničku bych v tomto případě dal Petrovi Hapkovi za chytlavou filmovou hudbu, film jako celek ale hodnotím coby takový lepší průměr. (23.04.2022)

Vcelku banální příběh, který není ani nějak zvlášť propracovaný. Vztah mezi otčímem a vyženěnou holčičkou se jakýmsi zázračným happyendem v závěru sám od sebe vyřeší. Navíc skutečný otec, který je v průběhu celého filmu vykreslován jako bezcharakterní a všehoschopný podrazák, který se své dcery za žádnou cenu nevzdá, tomu jen smířeně přihlíží - opět bůhvíproč. Nejzajímavější na celém snímku je vykreslení pracovního prostředí a vztahů v masokombinátu, které naopak působí zcela věrohodně a dává dobrou představu o tom, jak to za socialismu chodilo. (10.01.2023)