Réžia:
Gustav SkálaObsahy(1)
Slavný autor oblíbených detektivních románů, válečný letec i žokej v rozhovoru o své životní cestě i kariéře.
Dick Francis je jedním z nejoblíbenějších spisovatelů, autorem detektivních románů, které si získaly velkou popularitu i u nás. Narodil se 31. 10. 1920. Od malička vyrůstal v prostředí dostihového sportu, otec i děd jezdili jako amatéři překážkové dostihy. Za války sloužil u letectva, nejprve jako letecký mechanik a posléze jako pilot. Po 2. světové válce se stal žokejem a byl jezdcem královny matky. O změně povolání rozhodl v roce 1956 osud. Královnou favorizovaný kůň Devon Loch těsně před cílem zkolaboval a nedokončil dostih, v němž mohl zvítězit. Dick Francis byl zraněn a brzy nato zanechal sportovní dráhy a začal psát, nejprve jako novinář. Napsal čtyřicet jedna knih. Jeho romány jsou dodnes přeloženy do pětatřiceti jazyků světa a vyšly v celkovém nákladu přes 60 milionů výtisků. Při jeho poslední pražské návštěvě si s ním povídala jeho česká překladatelka Jaroslava Moserová. Dick Francis zemřel 14. února 2010 ve svém domě na Kajmanských ostrovech.
(Česká televize)
Recenzie (3)
Na celém dokumentu je znát dlouhodobé přátelství a vzájemná úcta, kterou k sobě spisovatel a překladatelka chovají. Oba mluví spatra, bez poznámek a tak lehce, jako by četli komentář. Mohla bych je poslouchat hodiny. ()
zajímavý život a kariéra ()
Vynikající dokument - rozhovor dvou nesporných osobností, které toho ve svém životě dokázali opravdu moc a přitom si zachovali slušnost, skromnost, pokoru a morální a lidské vlastnosti, což je v současné době poměrně vzácné a do popředí se derou charakterové rysy spíše úplně protichůdné včetně jejich nositelů. Asi je u nás jen málokdo, kdo by neznal tvorbu Dicka Francise. Jaroslava Moserová přeložila (a výborně) všechny jeho romány i jeho životopis. Dlouhá léta byli výborní přátelé, což dokazuje i přátelská a uvolněná atmosféra rozhovoru. Rozhovor je doplňován historickými dobovými záběry.. Já sám jsem samozřejmě životopis Dicka Francise četl a jeho dostihovou i spisovatelskou kariéru znám, ale přesto jsem se od rozhovoru nemohl odtrhnout, aby mi nic neuteklo. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ten nezapomenutelný rozhovor dvou vyjímečných osobností trval i déle. V rozhovoru byla zdůrazněn i velký podíl Francisovy manželky na celou jeho spisovatelskou kariéru a jejich manželství muselo být rovněž úžasné, což rozhovor i archivní záběry jasně dokazují. Tak mne napadla i jedna čistě hypotetická myšlenka - kdyby se tenkrát před 20 lety stal zázrak a paní Moserová se stala českou prezidentkou (ve skutečnosti to při stávajícím rozložení a pravidlech volby bylo absolutně nemožné), třeba by se jí podařilo ty své vlastnosti a morální autoritu "naočkovat" co největšímu procentu národa, a i když zhoubná nemoc by jí její misi nedovolila dokončit, mohla být i vzorem pro následovníky či následovnice. Bohužel v současné společnosti hrají prim vlastnosti a charakterové rysy spíše úplně protichůdné, takže úspěšně "kráčíme mílovými kroky k lepším zítřkům" eh chtěl jsem napsat do pozice evropského "banánistánu" či jiného "stánu na B", a dostáváme se čím dál tím víc na slepou kolej (bez ohledu na celosvětovou koronavirovou pandemii), což je pro zemi, která díky svým chytrým ručičkám a hlavičkám mnoha šikovných lidí patřila spíše do popředí, docela dost velká škoda. ()
Reklama