Sing Street

Tohle byla hodně pocitová záležitost. Režisér John Carney si mě kdysi získal svým Once a jeho Love Song taky nebyl k zahození. A Sing Street si také drží vysoce nastavenou kvalitativní laťku. Tenhle příběh z 80. let z Irska mě hodně moc sedl. Nejen kvůli muzice, atmosféře, ale hlavně kvůli sympatickým hercům a perfektně zahraným postavám. Carney dokáže z herců vydolovat, tak výborně nenucené výkony, že je radost na to koukat. Navíc umí krásně propojovat hudbu s příběhem a díky tomu je muzika stejně důležitá jako obraz a mnohdy je i doslovnější. Navíc má Carney dost chytrých a zajímavých nápadů, díky kterým je film o dost příjemnější a zábavnější. Ferdia Walsh-Peelo je velmi dobrý a má dost talentu, což několikrát prokáže. I ostatní členové kapely jsou dobří, jen nemají tolik potřebného prostoru. Lucy Boynton je perfektní múza. Naprosto jsem chápal hlavního hrdinu, proč to všechno dělá a upřímně jsem mu přál, aby mu to vyšlo. Nejvíce mě ze všech herců překvapil Jack Reynor, do kterého bych to neřekl, že zvládne až takhle dobře hrát. Film má hodně dobrou atmosféru, a natáčení hudební klipů je lahůdka, a nebo taková snová sekvence je parádně natočená. Dost mě překvapilo, jak moc se filmu daří být dětský(na hranici puberty) a dospělý zároveň, hlavně v těch vážnějších momentech, které fungují. Samotné hodnocení filmu bylo pro mě oříšek, ale nakonec jsem nechal vyhrát pocity a proto plná palba. Sing Street je opravdu moc pěkně natočený film, který vypovídá o tom jaké je to být zamilovaný do muziky nebo do něčeho jiného a do jedné holky, která je vaší múzou. Kdo, zažil pochopí. (25.07.2016)

Velice milé překvapení. Na film jsem narazil náhodou a jsem hrozně rád, protože tohle je feel-good drama jako střižené. Kouzelná hlavní dvojice a vesměs sympatičtí ostatní členové kapely, naprosto suprový soundtrack a celkově to uteče jako voda a zanechá za sebou příjemný pocit naplnění, který přejde až po nějaké chvíli. Sice chvíli trvá, než se to rozjede, ale pak to nabere neskutečný grády. PS : Jack Reynor mě vždycky jen štval. Tohle je jeho životní role a moje nejoblíbenější vedlejší postava...Zejména za poslední třetinu filmu 9/10 (29.10.2016)

Parta teen outsiderů v Doublinu osmdesátých let založí na ultrakonzervativní křesťanské škole kapelu inspirovanou Depeche Mode, Duran Duran, Cure a Joy Division? What's not to love? Snad jednoduchá, ale hrozně příjemná pohádka (přitom prý trochu autobiografická), které by k dokonalosti stačilo snad jen mírné zkrácení, obzvlášť o jedno přebytečné a rušivě kýčovité muzikálové číslo. 8/10 (08.04.2020)

"Dobrý je za tři," říkal mi vždy táta. "Když to ale bude z Irska, budou tam hrát The Cure a Duran Duran, tak klidně i za dva." A táta se má poslouchat. Jen je třeba dvojku ve škole přeložit do jazyka ČSFD. A protože já neměl skvělou školní kapelu, neskládal jsem modelkám oplodňováky a nechodil oblečený jako Bowie vím, že to je za čtyři. Hlavně protože John Carney. Ta láska k hudbě z něho fakt stříká. (30.08.2016)

Tento film potichu prešiel vedľa mňa a nezanechal najmenšiu stopu. Trochu som v ňom cítil Once, ale nič sa nedialo, lebo ani ten nepovažujem za mimoriadny počin. Film ma nenaštval, ani som nemusel siahať po rýchloposune, ale keď sa ma o dva týždne niekto opýta, či som ho videl, budem mať menšie problémy spomenúť si. (06.01.2020)