Rozprávky pre Emu

Proč měl někdo potřebu natočit Zelenou kartu po česku? Proč se Miller a baba sociálka potkali v parku? (když by bylo normální se potkat v kanceláři) Proč nevěděl jméno svého dítěte a že to je dcera, když před tím vyplnil tolik papírů? Proč by měl on motivaci tohle udělat? Proč by měla ona motivaci tohle udělat? Opravdu věří osmileté dítě na Ježíška? Proč by si měl pamatovat, co měla ona před rokem a půl na sobě? Kdyby aspoň Marie na konci spadla ze střechy, mohlo to mít trochu hepyénd. Měla jí hrát Jana Bernášková, a dalo by se na to aspoň koukat (ale to by zas nikdo neuvěřil, že taková ženská nemůže najít pořádnýho chlapa, zatímco u Aňi to není těžký). Pěkná kamera Prahy i Londýna a cameo Čtvrtni. Citové vydírání nevadí, ale hloupé oslí můstky z nevěrohodnosti. Ocenit dokážu jenom výstavbu toho paradoxu "bojuju se zbraněmi, které tolikrát obrátili proti mně" (kdo s čím zachází...). (05.03.2017)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)

tvůrci nejspíš pojali podezření,že když zkombinují ty nejzákladnější klišé,zasadí to do doby okolo vánoc a do kin pustí ve stejném čase,úspěch bude zaručen...dle recenzí se celkem trefili,nicméně za mě jde o kousek,který mě svou zkratkovitostí a kupou nelogičností a oslích můstku neuvěřitelně iritoval od samého začátku.Nebo snad mám věřit,že k tomu aby někdo dostal dítě (aniž by věděl jak se jmenuje,nebo jestli je to alespoň kluk nebo holka),stačí uvést v santice random jméno a nemocnice se postará?Nebo snad je normální,že sociálka chce nacpat dítě prakticky neznámému člověku,aby ve chvíli,kdy už dotyčný to dítě nějakou dobu má mu ho naopak zase chtěla za každou cenu sebrat?Že prostě stačí oslovit úplně neznámou ženu a ta prakticky bez mrknutí oka kývne na to,že si mě vezme a bude "mámou" pro dítě které není její a vlastně dost možná ani toho druhého?Nebo snad,že cynický úředník z ničeho nic přepne do samaritánského módu a téměř okamžitě se rozhodně,že bude podvádět přičemž ví co to obnáší?Ne,tomu se fakt nedá věřit (dalo by se,pokud by emu v názvu byl pštros a jemu byl film určen).K tomu všemu navíc podivně prkenný Vetchý,kterého mám normálně celkem rád,standardní obyč Gaislerová a malá přemoudřelá holčička..za mě nikdy víc ..20% (14.03.2017)

Jak vidím slovní spojení „romantická vánoční komedie“, je mi většinou hned jasné, že to dopadne strašlivě. A tohle je právě jedna z těch mála výjimek, které potvrzují pravidlo. Rudolf Havlík to výborně zvládl jako scenárista i režisér a herci v hlavních rolích využili potenciál dobře napsaných postav na jedničku. Dokonce ani ten product placement z toho moc netrčí. Nejlepší český mainstreamový film roku, rozhodně lepší než Teorie tygra či Bezva ženská na krku. (27.12.2016)

Prostinký, místy až hloupý scénář plný nelogičností má obrovské štěstí, že ho vůbec někdo natočil. Za nejkomičtější prvek se dá považovat snaha převtělit Vetchého do role úředníka brýlemi, zřejmě měl Havlík strach, že jinak by byl Vetchý nevěrohodný. Romantická linie je však zvládnuta dost dobře a funguje. Jako oddechový film po nedělním obědě celkem obstojná záležitost. (16.09.2017)