Omlazovací prostředek

Rozpustilé, ulítlé, hravé a rozjařené. Cary Grant a Ginger Rogers zahráli "duší desetileté" naprosto dokonale a evidentně si to užili. Nehledejte zde logiku, nějaké zvlášť skvělé dialogy či myšlenky - síla této crazy komedie tkví zejména v povedených taškařicích využívajících ideu dospělých, kteří se díky zázračné formulce na čas chovají jako malé děti. Scény, kdy indiánsky pomalovaný C. Grant předvádí bojový tanec se zpěvem, spolu s dětmi křepčí kolem skalpovaného právníka, kdy G. Rogers laškovně tancuje či výská na chodbě hotelu nebo jako malá holčička pláče pro maminku a spousta dalších patří k nezapomenutelným. (update 2021): Nicméně napodruhé už se mi to líbilo méně. (26.02.2013)

Všechny velké objevy vznikají náhodou. Říká se, že kdyby tlupa opic po jistou dobu nahodile mlátila do psacích strojů, dřív nebo později by vygenerovala kompletní dílo Williama Shakespeara. Pro jednoho pokusného šimpanze je proto dílem okamžiku stejně náhodně namíchat účinný elixír mládí a rozpoutat crazy komedii, která je široce rozkročena mezi filmy Leopardí žena a Což takhle dát si špenát. Nepraktický vědec Cary Grant a jeho klidná a velkorysá žena Ginger Rogers si loknou elixíru a nejprve každý zvlášť, později společně se duševně vrátí do raně pubertálních let. Žádná zodpovědnost, žádné šosácké pokrytectví, žádná falešná koketerie ani namlouvací strategie, úmorně stejné ve všech filmech svého druhu, nemají v tomto komediálním drahokamu místo. A zaplaťbůh ani žádné mravokárné ponaučení. Je to totiž jako s těmi opicemi. Tak dlouho trvá pásová výroba konvenčních komedií, až z ní zákonitě musí vzejít něco, co vyčnívá. Monkey Business se vymyká z kloubů soudobé žánrové konkurence dvojnásobnou frekvencí gagů a svobodomyslným duchem, blízkým mnohem mladším filmům z psychedelických šedesátých let. Leopardí žena z podobných důvodů ve své době skončila fiaskem, které mělo podíl na záhubě celého žánru screwballu a teprve po letech byla rehabilitována jako jeden z nejlepších filmů tohoto druhu. Rád bych věřil, že něco podobného potká i Monkey Business, protože i relativně vysoké celkové hodnocení (momentálně 76%) mi připadá nespravedlivě nízké. Za mě 100% (06.08.2010)

Ačkoli to z prvních 10 minut vůbec nevypadá, je z toho nakonec velmi příjemná crazy komedie s ne sice úplně plně využitým, ale i tak dobrý nápadem, nemalým počtem povedených vtipných scén (akorát člověk musí akceptovat, že to fakt je crazy komedie) a navíc to celkem rychle utíká, když tedy pominu vleklý úvod. A to, že role Marilyn Monroe je zde úplně zbytečná, nevyužitá a vlastně je jen vatou. Asi ji tam režisér mermomocí chtěl, ale ona nechtěla víc jak vedlejší roli. Kdoví. Nevím, jestli bych si to ještě někdy pustil znova, bůhvíjak nadšený z toho taky nejsem, ale rozhodně je ten film milý a mé rozhodování mezi silnými třemi hvězdami a slabými čtyřmi hvězdami nakonec ovlivnil fakt, že Caryho Granta hrát si na indiánského náčelníka už nikdy v životě neuvidím :D Takže nakonec dávám slabé 4* (04.03.2021)

Nezávisle na záměru tvůrců vznikl pozoruhodný film, který upozorňuje na nebezpečí jednostranné pozitivní adorace mládí a na nepřehlédnutelné přednosti dospělosti. Skotačivé duo Garyho Granta a Ginger Rogersové průkopnicky poukazuje na hrozby plynoucí z dětinštění evropského civilizačního okruhu. Uvolněný smích a radost z nespoutatelnosti jsou přídavkem navíc stejně jako skvěle natočený šimpanzí experiment. (18.02.2017)

Pro mě silný průměr. Dost násilné tlačení na pilu při dětinském blbnutí ústředního páru a hluchá místa mi tolik nevadily, Cary hrající si na indiány byl skvělý. Ale příběh se motá dost zmateně kolem elixíru a v podstatě jen pro to, aby postavy měly důvod ho vypít. Jinak je scénář dost děravý. Ale občas zajiskří dobrý vtip a potěšila mladá Marylin Monroe. (17.06.2017)