El Dorado

John Wayne je western, western je John Wayne. Symbióza či rovnice, která fungovala, funguje a věřím, že vždy fungovat bude. Klasický western, který nepostrádá naprosto nic, co má snímek tohoto žánru mít! V roli jednoho ze 4 nejrychlejších pistolníků se tu objevuje největší kovboj všech dob John Wayne a jeho hereckými kolegy jsou neméně skvělí Robert Mitchum a James Caan alias Mississippi. Za tónů příjemné hudby sledujeme divoké přestřelky prokládané výborným, nenuceným humorem, který odlehčuje povedenou (leč v ničem novátorskou) zápletku. Stopáž je zpříjemněna i ženskými postavami, jež opět neunikají pozornosti hlavní mužské trojice. Charismatický je tu i protějšek Thortona - další z oněch 4 nejrychlejších pistolníků - McLeod, což je veliké plus. S hodnocením vůbec neváhám. Nedostatek: Šerif J. P. je v jedné scéně postřelen do levé nohy a také na ni po většinu času logicky kulhá. V jedné scéně (dost dlouhá nato, aby to divák postřehl) si však můžeme všimnout, že po levé - poraněné - noze chodí a pravé odlehčuje. (30.03.2011)

Podobně jako např. Stopaři je i El Dorado tím typem westernu, kde se děj poměrně rychle posouvá a Howard Hawks vytvořil bez pochyby jedno z klasických děl žánru, které přes více než dvouhodinovou stopáž ani chvilku nenudí. Klíčové dramatické scény jsou parádně odlehčeny typickým humorem Johna Wayna, který měl hned několik zdatných pomocníků. Nejagilnější byl v tomto ohledu jednoznačně James Caan, ale já bych kromě samotného Johna Wayna ocenil šerifa Roberta Mitchuma a nájemného pistolníka Christophera George. Příklad filmu, kde se všechno sešlo dohromady - kvalitní režie, prvotřídní herecké obsazení, napínavý příběh a také velmi vydařený scénář, kromě mnoha vtipných hlášek byl např. velmi trefný závěrečný dialog pistolníků, vítěze a poraženého. (10.03.2013)

Dobro vítězí a zlo+vypočítavost jsou poraženy. Ohraná písnička, ale tento film je něco víc. Přidává vtip. U některých dialogů jsem se opravdu hodně zasmál, což jsem nečekal. Film velice příjemně uteče - vřele doporučuji lidem, kteří mají aspoň trochu westerny rádi. Jo a ještě něco: Robert Mitchum hrál šerifa/opilce dokonale. Bravo! (15.01.2007)

Jsem již dost velký na to, abych tušil, že ani kdybych sejmul tři draky, tak princeznu za ženu nedostanu. Také o existenci šmoulů, gumídků a krtka v kalhotách mám jisté pochybnosti. Některým pohádkám zkrátka již nevěřím, ale ty westernové mezi ně rozhodně nepatří. Třeba ta o chromém a ožralém, kteří se postavili bandě zdravých a střízlivých pistolníků, mne vždy hodně bavila. Zejména díky tomu, že v ní každý dramatický okamžik s přehledem zabíjí hláškami pohodář Mississippi nebo nedobrovolně střízlivějící šerif J. P. Když se k tomu střílení a hláškování přidá neuvěřitelně hustý vlas slečny MacDonaldové, tak mně v El Doradu ke spokojenosti skutečně nic nechybí. (18.08.2013)

Takovouhle zvonkohru, kterou přichystali pánové Harra a Thorton nezvaným hostům městečka El Dorado, jim můžeme pouze tiše závidět i my, častí to návštěvníci Pražské Lorety. Chvíli jsem v tom (než někdo začne(te) hned něco namítat, rovnou podotýkám, Rio Bravo jsem neviděl nebo si to alespoň nevybavuji) musel hledat zřetelný otisk H. Hawkse, ale od momentu „je úzká, tvrdá a nepohodlná, ale nikdo s ním nebude pohazovat“, nebylo nejmenších pochyb. Tohle opravdu není Leone, kde se dobře váží každé slovo, nejprve se většinou koná a až potom případně (i) mluví, tohle je Hawksova typicky suchá (westernová) konverzačka s legendárním duem J. Wayne-R. Mitchum, přičemž troj resp. čtyřlístek doplňuje „zelenáč“ J. Caaan resp. starej bard A. Hunnicutt. Pokud k tomu tak i přistoupíte, nemůžete býti zklamáni. V opačném případě vás může čekat nejedno nemilé překvapení. A jentak mimochodem, mládí neporáží stáří, ono mu „pouze“ náramně přihrává. Přičemž SPOILER (jako prase) v tomto případě se ani člověk nemůže na Hawkse dvakrát zlobit, že tu „lehce“ nesourodou sympatickou ústřední trojici, v závěru „nezeštíhlil“. Ostatně nemáte ten pocit, že Mitchum (když pominu skutečnost, že od jisté chvíle si nemohl dopřát už ani hlt) si beztak (v křečích) vytrpěl dost, Wayne s olovem tlačící na páteř to neměl zrovna taky dvakrát příjemný a poeta J. Caan je ještě příliš mladej na to, aby líbal hlínu?! 5-tou * nedávám za lehce uspěchaný (před)závěr (tu závěrečnou přestřelku jsi mohl, né že ne, Howarde (pro nás fajnšmekry) maličko protáhnout) a absenci alespoň jedné kulervoucí (památné) scény. Na druhou stranu, bavil jsem se královsky to nepopírám, to včetně posledního záběru. 88,8% (12.09.2012)