Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Jutaka JamazakiHudba:
HanaregumiHrajú:
Hiroši Abe, Kirin Kiki, Taijó Jošizawa, Jóko Maki, Sósuke Ikemacu, Lily Franky, Satomi Kobajaši, Isao Hašizume, Džun Macumoto, Izumi Macuoka, Aizdean, Shigeki (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rjota (Hiroši Abe) je márnotratný syn, zlý otec a skrachovaný spisovateľ. Úspech má dávno za sebou, a tak si privyrába drobnými špinavými kšeftíkmi ako súkromý detektív. Je rozvedený a ku svojmu jedenásťročnému synovi Šingovi (Taijo Jošizawa) nachádza cestu len horko ťažko. Exmanželka Kjoko už začala nový život a na Rjotu sa pozerá skôr ako na vzdialenú spomienku. Odcudzenú trojicu jedného večera však dá dokopy blížiaci sa tajfún. Musia spolu prežiť noc v byte Rjotovej dobrosrdečnej matky Jošiko (Kirin Kiki). Čo sa stane z ich vzťahu po búrke? Majster rodinných drobnokresieb Hirokazu Koreeda sa vracia s novým filmom, ktorý rozpráva o pretrhnutých väzbách, krehkej láske rodičov a detí a o tom, že najsilnejšie búrky sú niekedy tie, pri ktorých sa nepohne ani lístok. (Film Europe)
(viac)Videá (6)
Recenzie (44)
Zrejme jeden z jeho najlepších filmov. /I keď mám dojem, že ide vždy o konkrétnu náladu a asociácie, ktoré s Kore-edovými filmami zakaždým prepojíme./ O uzavretom čase. Jeho strádaní. A ako sa to zrkadlí medzi generáciami. Pričom nachádzame častú podobnosť. Na druhej strane klasická rodinná dráma. Skvele napísaný mužský hrdina, fandíte mu po celú dobu, i keď looser, vtipné situácie mu dodávajú šarm a zároveň chápeme márnosť jeho túžob a prečo ho ďalšie postavy zavrhujú. A ako tak nejak nikam nesmeruje a nezmení sa... /I keď na konci rozprávkovo vidíme záblesk čiastočného "happyendu"/. Vo filme zaznieva kopa skvelých výrokov, akoby z "múdrej knihy", čo autor často i ironicky podotkne, a predsa sú vo svojej prostote pravdivé. Je dobré, že sa film, oproti starším kúskom, zbavil sentimentálnej hudby. Je škoda, že sposob akým je natočený viac nesúznie s obsahom. ()
„PROČ MŮJ ŽIVOT DOPADL TAKTO?...“ /// Lidi. Lidi mluví... („Dneska je vedro.“ „Ještě že jsem si vzal krátký rukáv“...). Rjota. Rjota je ztracená existence. A právě dorazil ukrást (nenápadně, jen tak mimochodem) něco (cokoliv) svojí matce. Mluví. A čas (ten filmovej) neběží... Rjota šmíruje (dělá pro detektivní agenturu). Rjota šmíruje i svoji bejvalku. Taky sází, ale hlavně mu dělá starost ta bejvalka. Kurva to je zábava... (jde vylepovat plakáty kočky. Ztracený.... čtyřnohý...) A bouře se blíží... Drama z rodinnýho života, který nevyřeší ani tajfun. Ten s číslem 24. Nuda. Nuda. Nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na bejvalku nežárlím. Jsem jen zodpovědnej... 2.) Děti mě navštěvujou často. Vždycky prosmejčej byt... 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Chvíli jsem si zvykal na hodně pomalé tempo a někdy i delší scény s „absencí“ hudby a nemůžu říct, že bych občas nevnímal spády do (menších) hluchších míst, ale ve finále to byla moc příjemná zkušenost s japonským rodinným dramatem ze současnosti... Takový obyčejný příběh se zajímavými postavami, především tou hlavní s aktuálně neobyčejnou prací soukromého detektiva, konající tuto profesi z důvodu čerpání zkušeností pro psaní románu. Bavilo mě sledovat Hirošiho Abeho, jednak tento herec dodal své postavě příjemně civilní charisma a pak jsem také ocenil, jak komplexně máme možnost hlavního hrdinu vnímat, pokud jde vedle náhledu do obou profesí o rozebírání jeho minulosti a vykreslení vztahů k mnoha členům rodiny od matky přes bývalou manželku až po syna. Vzájemný vztah synka s tátou spěje zcela přirozeně bez patosu k nevtíravě dojímavým momentům a působil na mě často pozitivním dojmem. Líbí se mi, když název filmu ukrývá ve finále víc významů a také, že po oné bouři přírodní i vztahové vnímám na konci i nepřehlédnutelné světýlko naděje. Pěkný malý delší filmeček, také s množstvím krásně barevných záběrů. [75%] ()
Možná již mnohokrát odvyprávěný rodinný příběh, ve filmech i v životě samotném, nicméně v tomto podání a prostředí dokáže bez pochyby stále inspirovat, zvlášť při tak skvělém herectví, kterému vévodí Kirin Kiki v roli roztomile filosofující starostlivé matky a Hiroši Abe v podání muže, jehož charakter a morální hodnoty se dostaly do víru tajfunu, žije v dobrovolné lži a pomalu, ale jistě, ztrácí v životě to nejcennější, co kdy měl...co nelze zpeněžit, jen uchovat hluboko v srdci.[Filmový klub Citadela - Litvínov]. ()
Umimachi Diary se mi sice líbilo o něco málo více (nemluvě o Daremo Shiranai), ale i v tomto filmu Koreeda dokazuje, že je špička mezi současnými režiséry a scénáristy. Je zvláštní, jak moc film může být zajímavý, i když v podstatě postrádá příběh a jen se věnuje pohledu na život několika postav a studii jejich charakterů. Abe Hiroshi si tady tentokrát zahrál takového budižkničemu. Ale přestože jeho postava má do líbivosti daleko a je spíš špatné povahy, dokáže být zároveň velmi lidská a něčím si nás i možná získá. Spojuje se tady mistrné umění tvorby Koreedy a herecký um Abeho, takže není divu, že výsledek je skvělý. Velmi zaujala i babička, kterou hraje Kiki Kirin. Název filmu Umi yori mo Mada Fukaku (doslova "hlouběji než je samotné moře") je právě součástí výroku této postavy, která je v tomto filmu jako matka hlavní postavy svým způsobem středobodem celé rodiny a zároveň středobodem filmu. ~(4,2★)~ ()
Reklama