Po búrke

Velmi příjemné komorní drama, kdy hlavní hrdina neví, co sám se sebou. Přichází proto postupně o svou bývalou manželku a syna. Rodinné problémy podobné jako kdekoliv na světě. Děj tak pomalu plyne a humorné prvky do příběhu přináší babička :) Konec filmu je určitě k zamyšlení. Možná naděje nebo taky ne. Od tohoto režiséra mohu doporučit ještě Zloděje, kteří pro mne byli pecka. (02.04.2021)

Mé srdce pookřálo, když se vyjevilo, kdo zosobňuje postavu babičky. Já tuto paní (Kiki Kirin) miluju! Nádherná osobnost a charakter! Ještě nikdy jsem ji neviděl hrát zle (fakt ale je, že herec v jejím věku často už ani hrát zle neumí). K filmu: Smířlivý kus zpackaného života. Bez zbytečných vysvětlování. Bez tlačení na pilu. Charakter hlavniho hrdiny je současně sympatický i na pár facek. Jako ostatně většina z nás. Rjóta je sice na pár facek poněkud víc, ale stejně. Říkám si, že laskavost, se kterou Kore-eda ke svým postavám přistupuje, vyplývá z uvědomění si, že málokdo jsme lepší a pokud budeme laskaví k ostatním, dokážeme možná být laskaví i sami vůči sobě. (15.07.2017)

Zrejme jeden z jeho najlepších filmov. /I keď mám dojem, že ide vždy o konkrétnu náladu a asociácie, ktoré s Kore-edovými filmami zakaždým prepojíme./ O uzavretom čase. Jeho strádaní. A ako sa to zrkadlí medzi generáciami. Pričom nachádzame častú podobnosť. Na druhej strane klasická rodinná dráma. Skvele napísaný mužský hrdina, fandíte mu po celú dobu, i keď looser, vtipné situácie mu dodávajú šarm a zároveň chápeme márnosť jeho túžob a prečo ho ďalšie postavy zavrhujú. A ako tak nejak nikam nesmeruje a nezmení sa... /I keď na konci rozprávkovo vidíme záblesk čiastočného "happyendu"/. Vo filme zaznieva kopa skvelých výrokov, akoby z "múdrej knihy", čo autor často i ironicky podotkne, a predsa sú vo svojej prostote pravdivé. Je dobré, že sa film, oproti starším kúskom, zbavil sentimentálnej hudby. Je škoda, že sposob akým je natočený viac nesúznie s obsahom. (07.10.2016)

Umimachi Diary se mi sice líbilo o něco málo více (nemluvě o Daremo Shiranai), ale i v tomto filmu Koreeda dokazuje, že je špička mezi současnými režiséry a scénáristy. Je zvláštní, jak moc film může být zajímavý, i když v podstatě postrádá příběh a jen se věnuje pohledu na život několika postav a studii jejich charakterů. Abe Hiroshi si tady tentokrát zahrál takového budižkničemu. Ale přestože jeho postava má do líbivosti daleko a je spíš špatné povahy, dokáže být zároveň velmi lidská a něčím si nás i možná získá. Spojuje se tady mistrné umění tvorby Koreedy a herecký um Abeho, takže není divu, že výsledek je skvělý. Velmi zaujala i babička, kterou hraje Kiki Kirin. Název filmu Umi yori mo Mada Fukaku (doslova "hlouběji než je samotné moře") je právě součástí výroku této postavy, která je v tomto filmu jako matka hlavní postavy svým způsobem středobodem celé rodiny a zároveň středobodem filmu. ~(4,2★)~ (19.10.2016)

Možná již mnohokrát odvyprávěný rodinný příběh, ve filmech i v životě samotném, nicméně v tomto podání a prostředí dokáže bez pochyby stále inspirovat, zvlášť při tak skvělém herectví, kterému vévodí Kirin Kiki v roli roztomile filosofující starostlivé matky a Hiroši Abe v podání muže, jehož charakter a morální hodnoty se dostaly do víru tajfunu, žije v dobrovolné lži a pomalu, ale jistě, ztrácí v životě to nejcennější, co kdy měl...co nelze zpeněžit, jen uchovat hluboko v srdci.[Filmový klub Citadela - Litvínov]. (02.01.2018)