Leopardia žena

"Pud lásky se u muže často projevuje v podobě konfliktu." Na úvod bych chtěl podotknout, že pokud bych si měl vybrat za manželku mezi zapšklou vědkyní Alice a bláznivou Susan, tak bych se patrně ještě před svatbou stal dvojnásobným vdovcem. Nicméně pro bláznivou komedii jsou tyhle dvě Davidovy múzy naprosto dokonalý. Bavil jsem se při tom královsky a až budu chtít někomu dát svatební dar, tak to samozřejmě bude interkostální klavikula z brontosaura. Mám přece vkus. (11.10.2021)

Neskutečná komedie, u které jsem se smál v podstatě od začátku do konce. Úžasná chemie mezi herci funguje naplno, ale to vše je podáno neskutečnou kadencí, kdy vtipy se střídají jeden za druhým, některé méně nápadné, o to zábavnější, pokud si jich všimnete. Tohle je prostě něco, co se musí vidět a nesmí zapadnout. (22.08.2014)

Tak dobrá, Howard Hawks vstkutku nebyl špatný režisér a dialogy se tentokrát opravdu povedly. Ovšem pozor – tím, co určuje a na čem stojí tato úžasná komedie je souhra ústředního dua, (skoro) o ničem dalším to není. Neumím si představit lepší pár pro bláznivou komedii než je Katharine Hepburn a Cary Grant (ano, Příběh z Filadelfie obdivuji srovnatelně). Živelná, kousavě emancipovaná a podivně neodolatelná Hepburn vedle sebe potřebovala právě takového elegantního šviháka, mistra jedovatých poznámek a vkusného humoru. Cary Grant je zde pravda trochu ve vleku okolních peripetií a jeho hitchcockovské role jsou mi bližší, ale vynahradil si to za dva roky právě Příběhem z Filadelfie. Na Leopardí ženě budu vždycky obdivovat schopnost jít za hranu, umět diváka překvapit až do poslední chvíle a neohlížet se na normy a konvence (brzdou je do jisté míry vkus, ale to mi určitě nevadí). Dokonce i dnes mám pocit, že srovnatelná nezkrotnost je u bláznivých komedií celkem vzácná. P.S. - první zlédnutí životní zážitek, z dalšími ale klesá jen minimálně. (26.02.2010)

Howard Hawks uměl natočit snad úplně všechno. Neviděl jsem od něho zatím film, který by byl snad jen lehce nadprůměrný. A o tom si může nechat zdát i "Leopardí žena", neskutečně ujetá crazy komedie, která i dnes působí svěže. Jedna absurdita se kupí na druhou a přesto není snímek ani na chvilku přepísknutý a drží se v přijatelných kolejích. Skvělý Cary Grant tentokrát spíše jako ňouma a Katherine Hepburn jako žena vamp - no prostě neodolatelná. Ve třicátých a čtyřicátých letech se natočilo spousty komedií, které zub času doslova sežral a zmizely v propadlišti dějin. Ale vzniklo i dost těch, které jsou nadčasové a baví diváky i 70 let od data vzniku. Jednou z nich je i "Leopardí žena". 85%. (07.09.2008)

Katherine je ztřeštěná, Cary roztržitý, ale na zábavu to tentokrát nestačí. Možná je problémem moje častá nekompatibilita s absurdním humorem, třeba jsem jen neměl náladu, skutečností ovšem je, že jsem se po obstojném oťukávání na golfu a v salónu nudil jako blázen a po příjezdu do domu jen útrpě čekal, až se skrze čím dál otřepanější a otravnější okamžiky stopáž dotlačí až k happyendu. No nic... tak zas příště Cary. (29.06.2010)