Sherlock: Ohavná nevesta

Důkaz, že novodobý Sherlock tak dobře funguje nikoli z důvodu oné vějičky v podobě zasazení do současnosti, ale pro své obsazení, chemii mezi osazenstvem, styl, atmosféru, chytrou práci s originálem i nadsázku. Bohužel také důkaz, že Moffat s Gatissem jsou navzdory vší své (mnohdy nadbytečné, ale také ne vždy) překombinovanosti opakovaně (u Sherlocka i Doctora Who) průhlední mnohem dříve (jakože opravdu mnohem; prokouknutelné je to tentokrát v obou plánech v řádech minut) než by bylo záhodno a než by si sami přáli. Čímž dochází k tomu, že nejednou spíše čeří vodu než že by někam posouvali zápletku či postavy. Ve výsledku speciál, který dost dojíždí na to, že by na jednu stranu potřeboval fungovat sám o sobě (což se mu v první komediální polovině daří beze zbytku, bohužel pouze v ní), zároveň přeci jen částečně navázat na předchozí tři série (s přimhouřením obou očí i toto projde) a přitom nic nikam neposunout, kdyby ho snad někdo neviděl a po třetí sérii zamířil rovnou do čtvrté. (02.01.2016)

72% Do sebe zahleděný, zběsilý, překombinovaný drogový trip, na kterém člověk musí ocenit, že Moffat s Gatissem jsou neustále originální (i kdyby měli zajít až do krajností a běžný divák by si připadal při sledování příliš málo sjetý) a každá série posouvá seriál někam dál, někam úplně jinam. O kterém jiném seriálu se dá tohle říct? (05.01.2016)

Tři díly první řady byly vskutku originální, svěží a inventivní. Náhle však nápady došly, pak ještě víc a začalo se vatit, nadstavovat a vymýšlet popkulturní pičoviny, ze kterých si Ártý Onan, t.č. šest stop pod zemí, určitě pomačkal pohřební kvádro vzteklým otáčením. Poté ale došla i vata a pičoviny a nadešel čas sáhnout po kokainu. Tudíž se to, co tak nadějně začíná jako fajnové dobové retro, záhy zvrhne v kokotsky užvaněné Halušky Šerloka Holmse, které se začínají nápadně blížit k narkáčským fantasmagoriím Geje Ryčího, a já už jsem jen zvědav, ve kterém díle se objeví čínští kataristé, Džek Rozkuřovač, Lejdygaga a zjistí se, že Moriarty je celou dobu ufon. Ani pár zdařilých filmařských fines, ani charismatický Benedikt Okurkáč, ani sladce infantilní Hobit tuhle intenzivní pernikiádu a vaření z hoven tentokrát už nevytrhli. (22.01.2016)

Možná to bylo tím, že jsem na to dva roky čekala, možná tím, že jsem už od půl deváté seděla ve svetru zachumlaná na gauči s čajem v ruce a netrpělivě očekávala devátou hodinu... Ale jakmile to přišlo, ani jsem se nepohnula. Celých 90 minut jsem bez hnutí seděla a s minimálním mrkáním sledovala tu podívanou. Nemělo to chybu. Ke konci už ty skoky byly takové nahodilé, ale jinak to bych Sherlock, jak ho známe. Geniální, vtipný, nápaditý a překvapivý. 5* (03.01.2016)

Sherlock se nám přesouvá zpátky do 19. století, kam původně patřil. Vizuálně je vše v pořádku a samotný případ se Nevěstou je skvělý od začátku do konce (respektive skoro do konce). Nicméně to tam děsivě ruší ty vstupy ze současnosti, ty psychedelické zjevení profesora Moriartyho a celkově pokus o to udělat z toho něco víc než zajímavou stylovou detektivku. Chápu, že to tvůrci chtěli nějak navázat na původní seriál, ale mě to prostě přišlo asi stejně otravné jako když hrajete Assassin's Creed a probudíte se z Animu. 3,5 (04.03.2016)