Červená korytnačka

A já nejsem dojat! Když vím, jaká hra se se mnou hraje, nemám chuť ji hrát. Taková symbolika, až je úplně prázdná, podobenství o životě bez života. Je mi jasné, že na to japonci francouzům skočili, ona je evropa se svými zvláštnostmi hodně přeceňovaná a obdivovaná, tím více, čím je prostému člověku (japonci) vzdálená. Zklamalo. P.S. a spoiler: nemůže po mně nikdo chtít shovívavost s filmem, kde se zabíjí želva, pod jakoukoli záminkou. (28.02.2017)

Prostý, ba až primitívny príbeh, z ktorého smrdí človek. Audiovizuálne skvelé. Hoci som voči filmu počas pozerania mal nemálo výtiek, v konečnom dôsledku som sa pri konci prichytil emocionálne dojatý, a všetka pachuť z predošlého miestami až gýčovo pôsobiaceho diania bola preč. Retrospektívne som si uvedomil, že moje výtky voči filmu sa skôr vzťahujú na moje očakávania, čo by mi mal tento film ponúknuť. Keď sa od nich oprostím, ide o jednoducho odrozprávanú, ale citlivo zachytenú alegóriu na život, so skvelou hudbou a nežnou nesilenou myšlienkou. Super. 4.5*. (11.12.2016)

Podmanivá magicko-realistickou robinzonádou s ekologickým podtextem. Semknutý, stylisticky čistý snímek, zaplněný symbolickými obrazy a založený na myšlence propojenosti jednotlivých složek živého světa. Ke komunikaci s divákem používá Červená želva především obrazů, které jsou zároveň konkrétní i symbolické a postupně nám odhalují unikátní, přesto univerzálně srozumitelnou vnitřní logiku fikčního světa. Díky cyklickému opakování situací vzniká dojem organické propojenosti všeho se vším. Pokud se něco stane ostrovu, musí se přirozeně něco stát také člověku, který jej obývá. Očistná jednoduchost není vlastní pouze příběhu, ale také vizuální stylizaci, která čtenářům komiksů může připomenout tvorbu kreslířů jako Jean „Moebius“ Giraud nebo Georges „Hergé“ Remi. Zásluhou (ne)obyčejně krásné animace je film podmanivý i během okamžiků, kdy se v něm nic zvlášť dramatického či lyrického neděje. Výtvarná stránka na pomezí magického a realistického nás přitom vede ke stejnému poznání jako zápletka filmu – přírodní řád nemusíme chápat, ale měli bychom jej respektovat. 80% (09.12.2016)

Oscars 2017: Ve své podstatě šlo přesně o to co jsem si myslel, že to bude. No a i když jsem i viděl jaké studio má tento film na svědomí, tak jsem se pak dále už divit nemusel. Zvláštní myšlenka, zkombinovat francouzské prvky s japonskými. Protože v tomto ohledu jde o animaci na špičkové úrovni. Funguje to skvěle. Ale hold jelikož věc, kterou já na filmu lehce vyžaduji je příběh a ten tento film zrovna důrazný nemá, tak to jinak skončit nemohlo. Film totiž scénář nemá. Spíš je natočen jako podle knihy. Je to jako kdybych vzal třeba Ostře sledované vlaky a bez toho, aniž bych na něčem pracoval tak bych opsal kontury knihy a udělal z toho film bez toho, aniž bych musel tvořit něco jako scénář. Ale tohle je prostě pastva pro kritiky a festivalové milovníky. Rozhodně se v tom najde spousta věcí, kterou jsou schopny být oceněny. Ale prostě problémem je, že když koukám na film, tak hlavně kvůli nějakým dialogovým přestřelkám nebo monologovým slohům. No a místo toho člověk dostane němou pokoukanou na poetické bázi. Dobré. Ale rozhodně ne moje gusto. (15.02.2017)

Animace je řemeslně dokonalá, to bez diskuze, navíc takovou animaci mám strašlivě moc ráda, je to kouzelné, všechny ty detaily a ta doprovodná hudba je naprosto dokonalá, jelikož vystihuje veškeré emoce postavy. Jediné co mi u animovaných filmů (i u takhle uměleckých) vážně vadí je, že tam nejsou žádná slova, protože pak mě to nebaví a to je případ právě tohoto snímku. (12.02.2017)