Disaster Artist

James Franco je zde opravdu perfektní, je bravurní jako imitátor a zábavný i sám o sobě, pokud The Room neznáte. Na jeho postavě a herectví stojí veškerý humor a pramení z něj veškerá zábava z filmu. Bez něj je celý Disaster Artist pouze rutinní polodokumentární popis tvorby jednoho béčka. V tomto Ed Wood působí jako "úplnější" film. 7/10 (17.02.2018)

Jediné, čím mě tento film uchvátil bylo sympatické ztvárnění prvního screeningu a závěrečné porovnání okopírovaných záběrů (velmi věrně uděláno). Zbytek bylo jen defilé mně známých tváří (s výjimkou bratrů Francových) a prezentace událostí a myšlenek, ke kterým už jsem stihl dojít vlastním sledováním filmu The Room a čtením střípků z natáčení. Původní The Room je strašně špatně natočený a neskutečně zábavný, prakticky parodie sama o sobě, ať už tím, co se dělo před kamerou nebo za ní. Není se tak čemu divit, že Disaster Artist je nemastné neslané cosi, co není ani dramatem ani komedií, i když se to snaží být oboje. Udělali by lépe, kdyby šli cestou Best Worst Movie. (05.10.2019)

O the Room jsem slyšel poprvé teprve před dvěma lety..Jako asi každý jsem si říkal, proč bych sakra měl koukat na nejhorší film všech dob a proč by to někoho mělo zajímat. Posléze jsem zjistil, že má film více než oddanou skupinu fanoušků, kteří na půlnočních projekcích the Room doslova hltají a semtam si hodí lžícema na plátno. Mezi takové zjevně patří i James Franco a jeho partička kamarádů, kteří do svého vysněného projektu dali doslova všechno a je obdivuhodné, že přetočili mnoho scén jedna ku jedné. A já jim ten úspěch přeju, je jenom obrovská škoda, že se později nějakým způsobem do "kampaně" Me too zapletl i Franco a bohužel se to rozkřiklo před vyhlášením oscarových nominací. Doufám, že Franco z Hollywoodu jen tak nezmizí, maximálně zpytuje svědomí a přijmou ho zpět, je to dříč a jako Disaster artist Tommy Wiseau naprosto dokonalý...a já ho fakt žeru. PS : nezapomeňte na potitulkovku (23.02.2018)

Abych parafrázoval Tenacious D "This is not the greatest movie in the world - This is just a tribute!" A že tohle je teda pořádná pocta kultovnímu špatnému filmu The Room. James Franco se pro roli úplně transformoval do Tommyho Wisseaua, a to natolik, že když se spolu v potitulkové scéně potkají, tak Franco působí víc Wisseauovsky než samotný Wisseau. Celé je to fakt zábavná jízda v čele jednou naprosto šílenou, ale fascinující postavou Tommyho Wisseaua, o kterém už jsme si mohli udělat obrázek skrz jeho původní film The Room, a tady máme další dílky do skládačky k záhadě o tom, co je tenhle netalentovaný infantilní neherec vůbec zač. Naprostá bláznivina, ze které jsem nemohl spustit oči. (9/10) (09.01.2020)

Navzdory všemu, co o svém projektu Franco říká a co po něm papouškují publicisté a moderátoři talkshow, není "The Disaster Artist" dobrý film. V prvé řadě postrádá opravdové drama a srdce, ale také pořádný vhled do nitra postav. Na rozdíl od často vzpomínaného Burtonova "Eda Wooda" nepřináší "The Disaster Artist" žádný nový ani jakkoli intenzivní či procítěný pohled na Tommyho Wiseaua a jeho egocentrický tvůrčí potrat "The Room". Jen opakuje již mnohokráte řečené a doslovně do filmových sekvencí překlápí postřehy, které napadnou při koukání na "The Room" úplně každého. Na nesrovnalosti a mnohoznačnosti v mýtu, který se kolem filmu a jeho autora utvořil, jenom poukazuje, ale nejde po nich. Ve výsledku tak zůstává jen sled freakshow vinět, kde se Franco pitvoří a vydává to za velký herecký výkon, jenže jak paradoxně ukazuje závěrečné porovnání původních pasáží z "The Room" a jejich rekonstrukcí bratry Francovými a spol., Franco jen dělá, že je Wiseau asi stejně jako to před ním i po něm dělala řada fanoušků "The Room", když s kamarády o filmu mluvili a "přehrávali" nejbizarnější sekvence. Hlavní úskalí "The Disaster Artist" spočívá právě v samotném Francovi. Ten je totiž workoholik s patologickým strachem před tím na chvíli ustrnout. Proto také jeho filmografie na jedné straně vyvolává úžas nad počtem projektů, které každoročně stíhá realizovat coby producent, režisér a herec. Jenže smutnou pravdou zůstává, že Franco není žádný multitaskingový génius, ale prostě člověk s omezenou kapacitou jako prostě většina z nás. V herectví se to ještě dá maskovat chvilkovým vypětím a prací maskérů a kostymérů, ale právě Francovy režijní projekty jsou ukázkovým příkladem nedotaženého potenciálu. Franco se nedokáže soustředěně věnovat jedné věci několik měsíců, ba dokonce let jako pořádní režiséři, ani nemá vlastní osobitý rukopis, který by jeho projekty ozvláštňoval (jako např. u sériových řemeslníků Takašiho Miikeho či Seidžuna Suzukiho). Pro Franca je každý film jen jednou z tisíce položek na neustále bobtnajícím "to do" listu, které mu skýtají chvilkové povyražení. Jenže zatímco u stylových ptákovinek jako "Future World" to není nic proti ničemu, téma "The Disaster Artist" by si zasloužilo uchopení někým jiným než fantastou s ADHD, který z toho, že během natáčení se všemi komunikuje parodováním Wisseaua ze sebe zkouší dělat velkého auteura nořícího se do nitra role. Naději v tomto směru skýtá dokumentární projekt "A Room Full of Spoons" s jehož tvůrci se Wisseau soudil, protože si dovolili právě to, co Franco ne, že si za cíl vzali odhalení oněch velkých otázek obklopujících "The Room" – odkud Tommy pochází, kolik mu je let a kde na film sehnal peníze. (12.07.2018)