Dievča vo vlaku

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)

Gone Girl ve verzi od The Asylum? Hloupoučký film, který ke svému fádnímu zvratu směřuje nezadržitelnou rychlostí. A když už to nevydrží a čtyřicet minut před koncem řekne, jak to bylo (a samozřejmě to nedává sebemenší smysl - "záporákův" plán třeba počítá se stoprocentní jistotou, že bude mít Bluntová okno) a musíme ještě protrpět nekonečné polopaticky doslovné ilustrace toho, co už je bolestně jasné, už se chce člověku leda evakuovat ze sálu. Velký fail, který rutinně hezky vypadá, ale není v něm absolutně nic, co by mělo vzbudit zájem, nebo ho nedejbože držet. I ty dvě hvězdy jsou mírné hodnocení. (06.10.2016)

Misery porn s didaktickou režií a komicky průhledným scénářem, ze kterého vrah vyplyne asi po dvaceti minutách. Takže nezbývá, než se kochat přehráváním všech zúčastněných, roztomile chtěnou ponurostí a exploatační koncovkou, která by v rukou schopnějšího režiséra mohla vyznít provokativně. Je to taková Zmizelá pro mamky v domácnosti a wannabe psychologické sonda do vztahové mizérie. Jako thriller ne, jako nezáměrně cheesy chick flick z provenience tmavě červené knihovny? Ale jo. (06.10.2016)

Stráviť dve hodiny s hrdinkou, ktorá si polovicu vecí nepamätá a polovicu si pamätá blbo, je utrpenie. Vzhľadom na to, ako šialene (po chronologickej stránke) je Dievča vo vlaku zamotané, sa záverečné rozuzlenie nesie v až nečakanej jednoduchosti. Celý film sa strašne pomaly ťahá, ako žuvačka alebo karamel (alebo roztopená čokoláda). Je hrozne náročný na pozornosť, ťažko pochopiteľný a zmätený. A komu fandiť?Alkoholičke, zmagorenej babysitterke alebo bohatej paničke odtrhnutej od reality? No... vari hádam radšej nikomu. Zamotaný príbeh začal postupne získavať jasnejšie kontúry a veci začali zapadať na svoje miesto, i tak to ale hodnotím v podstate až ako béčko s relatívne áčkarským kastingom (napriek tomu ma herci nezaujali, najlepší bol psychiater Ramírez a aj ten bol mdlý). Občas prišla fajn zasnená atmosféra (viac vlakových filmov!) a dobrá scénka (v lese napríklad), ale inak budem na tento film spomínať v zlom a už ho pravdepodobne nikdy viac v život neuvidím. Šéf výroby Steven Spielberg. WTF. Ale rád som po dlhšom čase znova videl Phoebe. (29.03.2017)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)