Zradná hlbočina

Paráda, jeden z nejlepších a nejpřekvapivějších monsterhororů. Příjemné herecké obsazení, vcelku originální zápletka a zejména jedno překvapení za druhým. Tenhle horor totiž není vůbec klišovitý, právě naopak, boří hranice žánru a pohrává si se zažitými pravidly. První část sice není nijak úchvatná, slouží zejména k seznámení se s prostředím a jednotlivými postavami, z nichž jedna je zajímavější než druhá. Jenže pak stopáž pokročí k druhé hodině a vše se převrátí. Autoři děj obohatí nezapomenutelnými hláškami a hlavně úžasnou atmosférou, která se jim zpočátku tak nedařila. Divák může jen doufat, která postava zemře dříve, popřípadě jaká smrt ji vůbec čeká. Tentokrát totiž vše bude jinak, než je obyčejně zvykem, zvířata zde nejsou nijak hloupá, ba právě naopak, jejich jednání je logické a umějí pořádně překvapit. Ještě bych se trochu vrátil k povídání o druhé části, neboť tam jsem jen zíral a pomalu nedokázal ani mrknout, aby mi nic neuniklo. Je totiž naplněna natolik neotřelými nápady a zejména zajímavými situacemi, že si vás prostě získá, a vy proti tomu nic nemůžete udělat. Žraloci se začnou prohánět podzemním komplexem, plavou úzkými chodbami a hlavně přemýšlejí. A ano, smál jsem se a docela hodně, jenže si netroufám ani náhodou říct, že to bylo tam, kde to režisér nezamýšlel. Bravurní práce, škoda jen té unylé první poloviny. 80% (22.07.2006)

Útok z hlubin je dílko, u nějž se bavíte v závislosti na rychlosti eliminace nesympatických hrdinů, u kterého vás nemine nezřízený smích při pasážích s okatě digitálnímii žraloky, film, kde rozum zůstává stát nad nesmírným apetitem (roztahovacím nebo gumovým žaludkem) hlavních bílých hrdinů a stupidními dialogy jejich lidských protivníků. Ano béčko jak vyšité, ano áčko, které si utahuje z béčka s patřičným nadhledem. Snad díky zajímavému importu herců a celkem zajímavé výpravě je to koukatelné, zábavné, ale prázdné. Tak to má být. (21.05.2007)

Podezřívám Harlina že tu béčkovost schválně ještě zveličil. Nejenže jsou žraloci pomalu chytřejší než lidi a já jsem tím pádem s blížícím se koncem očekával že na nezatopené chodbě se naše postavy potkají s chodícím žralokem, který bude mít v ploutvi knížku, ale celé to nedává často vůbec smysl. Konec je přímo špičkový. Ty připoj kabel na plus, já trefím samici (mimochodem jestli měla 14 metrů, tak si budu muset zajít k očnímu, ve spoustě záběrů má tak maximálně metrů 7) a ona vybouchne. Takže jdeme na to, krátký kabel znamená to, že ženská skočí s pořezanýma rukama do vody, to znamená že nemá kdo zapojit drát na baterii. Žena ve vodě, žralok plave k ní, jenže se nemůže dostat z vody. Chlápek odhodí kuši a skočí do vody aby zachránil ženskou. Takže tu nemáme nikoho kdo by připojil drát a ani kdo by žraloka trefil. Naštěstí se probere černoch. Ten přestože předtím spal, zná plán dokonale. Popadne kuši, ženská je už sežrána a chlápek si užívá skopičiny na žraločím hřbetu, trefí žraloka a čeká aby mohl dát drát na baterii, ve správném okamžiku. Konečně se to povede. Žralok vybouchne, chlápek se vynoří a raději ještě na černocha zamává. Ano, černoch ho vidí. Tak sláva. Oba spokojeně čekají na to až je někdo zachrání. V tom okamžiku přijíždí odpolední směna. No to je klika. Paráda. Konec. Nikdy více! 45% (02.01.2015)

Výhodou tohohle filmu je ta sktečnost, že Harlin vzal všechno dost nekompromisně. Žádné výhody pro nikoho, žádné klasické konce (schematičnost je zde opravdu silně nabourána). Syrovost - v tom tkví síla Útoku z hlubin a právě díky ní (a svižné režii tradičně akčního Harlina) se dají překounost i ti trapně animovaní žraloci... (24.09.2002)

úvod na mně působil nějak amatérsky, některé scény podivně televizní (aspon se to tak zdálo) a herci nevýrazní, ale když se vše dostalo do těch pravých otáček, motivace a povahy byly odhaleny a krvavý koktejl poprvé rozmíchán, vše už fungovalo parádně. S odvahou mohu tvrdit, že nebýt toho, že Čelisti byly první, točil je Spielberg a hlavně se díky parádně propracovanému napětí, hudbě, výkonům i ději staly otcem monster movie a kultem, Deep Blue Sea by je mohl i překonat. Protože i když samotný námět a zápletka je banální a klasická, jenom umístěná do zajimavého uzavřeného prostoru, vyprávění děje a osudy postav už takové nejsou. A když se první postava dostane do spárů... ehm čelistí nasraného sakra inteligentního žraloka, kterým očividně došla trpělivost nechat se kuchat nějakou rádoby motivovanou vědkyní, začne to mít opravdové grády. Od té chvíle se rozjede kolotoč těch nejpřekvapivějších, nejcyničtějších a nejvtipnějších úmrtí, jaké jsem kdy v takovémto filmu viděl. Když zařvala jistá postava, od které by to opravdu nikdo nečekal a ještě v naprosto absurdním a sakra neklasickém stylu, byl jsem tak překvapený, že jsem radnou chvíli čekal, jestli to nebyla jenom nějaká iluze či představa (vím směšné, ale....). A takovéto úmrtí se ještě opakovalo. Postavy umírají tak, že nemůžete vůbec předvídat kdo a kdy, kuchař hrozně hláškuje (scéna s troubou wtf paráda) a vše je nadsazené, jak jen může být. Škoda, že v posledním záběru nebyla ještě něco, doslova jsem to vyhlížel. Hudba, hlavně hlavní motiv, je vcelku fajn, a hlavně taky hraje zcela proti pravidlům a nemůžete ji věřit. Klišé jsou zcela anulována a tak jediné co mi vadilo, byla hnusná digitálnost žraloků při scénách z dálky. Za to, za úvod a otravnou doktorku pouze 4. Ale v tomto žánru jsem se snad ještě takhle nebavil a Harlin prokázal, že když chce, tak je fajn (15.04.2012)