Pustina

Byl jsem přetěšen, takže mě seriál první dvě, tři epizody chytil méně. Pak ale začalo psychologično houstnout a všechny obsese, strachy a tajemství se z postav lepily na diváka a konec … ten byl až o zástavu srdce. Jak už pár let říkám, našemu audiovizuálnu nechybí režiséři, ale scénáristi a dramaturgové, Štěpán Hulík je opravdu supr. Ivan Zachariáš, i když jsem o něm nikdy předtím neslyšel, si řemeslo na znělkách a reklamách opravdu nacvičil a supervize v podobě Alice Nellis nebyla potřeba. Nej český seriál desetiletí je málo, skutečně, dlouho tady nebylo dílo tak společenské, tajemné, na kterém je důležité, kdo, co kdy říká, jaký to má význam krátko i dlouhodobý. I když bychom mohli mít něco vůči nadnesenosti určitých momentů nebo manýře v obraze, pořád jsou to miniaturní vady. 90%. (05.01.2017)

Po prvním díle: Tak nevím. Zatímco ještě před jedním či dvěma desetiletími byly vyměšovací procesy ve vážném filmu víceméně tabu, dnes tu máme pro jistotu přesný opak, kdy sraní, chcaní, blití a šukání tvoří tak nějak jádro vizuální tvorby. Silné výrazy, jenže vole drsný jako jó, jako prostředí. Do dvacáté minuty první epizody už tu byly všechny zmíněné jevy zastoupeny, a to i v situacích, kdy to fakt nebylo nezbytné. V téhle minutě přišly na řadu kurvy, ty dvounohé. Ty slovní jsem přestal počítat asi u páté. Když oškrábu tenhle moderní nános, zůstane story o starostce, co se staví proti prolomení těžebních limitů spíše proti vůli většiny obyvatel zapadlé zdevastované obce, kterou slibuje pozvednout. Jeden se ptá, jak se vlastně ocitla ve funkci, když jsou všichni tak proti (a otázka těžby rozhodně nespadla najednou z nebe). Celé je to skvadra lidí, jejichž společnost bych nevyhledával v reálu, musím se tedy ptát, proč bych se jimi měl nechat obtěžovat na obrazovce. Na konci přichází malý háček v podobě zmizelé dcery naší starostky (a zřejmě bývalé to ženy úchylného důchodce - umělce). Možná to bude důvod, proč si pustit další díl, ale zcela upřímně také jediný, protože ten zbytek, jemně řečeno, mě vůbec nezajímá. Hodnocení dodám, pokud vytrvám a podívám se na další díly. Update: Tak jsem to dorazil, abych to měl za sebou. Věděl jsem, že když to nedám dneska, už se k tomu nevrátím. Verdikt. Pustina, čistě dle mého osobního a nikterak obecně platného názoru, není dobrý seriál, naopak je to seriál velice špatný, pouze zakrytý nánosem kvalitní a profesionální produkce. Jenže pro mě je důležitý scénář a ten, abych nemusel užívat silných výrazů, visí na vlásku. Pokouší se spojit několik témat, od těch zásadních celospolečenských až po mezilidské vztahy, jenže většina toho jde úplně do prázdna a nemá vlastně vliv ani na ústřední zápletku, ani nevyvolává nějaké zásadní otázky a úvahy. Pokud jde o tu detektivní linii, ne že by třeba osoba pachatele byla nereálná, ale způsob dobrání se výsledku je až urážlivě primitivní. Asi tak šest epizod se scénář brodí víceméně v marastu, zabývá se nepodstatnými postavami a liniemi, které vůbec nikam nevedou (a ne, není to sofistikované odvádění pozornosti), aby si někdy v půlce předposlední epizody Hulík vzpomněl, že vlastně ještě nevyřešil to hlavní. Tak se z Duška stane spasitel všehomíra a za pomoci několika těžkých deus ex machina rázem klepe doslova pachateli na dveře. Možná kdyby to bylo celé skrouhnuté do dvouhodinového filmu, osídleno aspoň trochu zajímavými postavami (tohle panoptikum somrů, delikventů a ztroskotanců mě naprosto nezajímá), oproštěno o zbytečnosti a s trochu reálnějším závěrem, pak při stejném provedení by mi to mohlo imponovat. Takhle ale ne. Docházím k velmi podobnému názoru jako kolega salahadin v závěru svého komentáře, jen na hvězdičky budu podstatně skoupější. (16.12.2016)

Pustina si na začátku trochu uškodí tím, že rozehraje detektivní notu a pak přebere otěže sociální drama s "čekáním na Godota" (tedy než konečně scenáristé opustí to falešné směrování na příliš očividného pachatele a dají prostor skutečnému pátrání). Opravdu šlapat pro mě seriál začal někdy okolo pátého dílu, kdy najede pořádné tempo a až do konce nesleví. Ocenit je třeba přímo dokonalý casting s řadou neokoukaných tváří, excelentní práci se zvukem a výborně vybrané lokace. Mínus za některé nadbytečné linky, které seriál zbytečně natahují (například celá pasáž s prostitutkami a jejich pasáky tam vůbec být nemusela a na výsledku by to nic nezměnilo). I přes určité výtky spokojenost. Pustina je silnou ukázkou toho, že u nás může vzniknout světově vypadající minisérie, která by si bez problémů měla najít cestu i na jiné trhy. Příště by to možná jen chtělo něco vyloženě vlastního. Pustina je navzdory svým kvalitám pořád "jen" rip-offem svých zahraničních vzorů. (04.04.2017)

Divákovi to opravdu neusnadňuje, nehladí ho ani nekonejší.Na červenou nit příběhu zmizelé dcerky místní starostky v podání vynikající Zuzany Stivínové navléká korálky sociálních motivů. A nad Pustinou vesměs pustých životů vládne sychravo, šedo, smog, mlha, tma vytvářející z měsíční krajiny po minulé uhelné éře přízračné kulisy. Na vysokou laťku i souhru řemesel je radost se dívat, ač severskou vlnou poučená stylizace činí z Pustiny seriál až příliš vypiplaných rekvizit. Letité lůžkoviny, igelitové tašky poletující prázdnotou, zvadlé květiny na odpočívadlech otřískaných paneláků, oschlé chlebíčky, dokonce každičký kus prádla na šňůře buduje obraz vykořeněného zmaru tak urputně, až se ocitá na hraně jednotvárnosti – a uvěřitelnosti. Navíc točit bezčasí znamená logicky línější rytmus, byť třeba v závěrečné epizodě jej výbušně dramatizuje odběr vzorků DNA všech mužů ve vsi.Trochu účelově se řeší podíl rodičů na činech mladistvých, nicméně vzkaz, že nakonec jde vždy o děti, jež kryjeme, hájíme a neznáme, v sobě nese velkou sílu. (03.02.2019)

Režijně trestuhodně rozhárané, kdy Zachariáš jede na zcela jiné vlně než Alice Nellis. Není to o tom, že by jeden z přístupů byl lepší druhého (oba jsou výtečné), ale o tom že pospolu nepůsobí jako součást jednoho celku. Jako by tomu chyběl dramaturg, který by si tak základní aspekt pohlídal. Jsou samozřejmě seriály, kde to nehraje roli. Ne tak u Pustiny, která má působit jako jeden dlouhý celovečerák. Zamrzí i to, že když už se tuzemské HBO rozhoupalo k původnímu projektu namísto dosavadních sázek na jistotu v podobě předělávek, tak i tak je výsledkem důsledné převzetí osvědčených zahraničních vzorů. Nemá to vlastní ksicht, tohle je ksicht à la Trapped/Fortitude/Killing apod. Což je sice smutné, ale nejde o výtku v pravém slova smyslu, protože si to s nimi v ničem nezadá (a to už je sakra co říci). Snad jen že v úvodní čtveřici epizod je krimi linka odsunuta do pozadí a slouží čistě jako spojující nitka nikoli tahoun. Jenže v druhé polovině se role zrcadlově obrátí a rázem má kriminální složka hrát prim, byť na to do značné míry nemá (a ne, problém není v její civilnosti). Důsledkem jsou linie vyznívající do ztracena, kdy nejedné je v první polovině věnována klidně i polovina stopáže jednotlivých dílů a v druhé polovině se ke slovu dostane na jednu dvě scény napříč několika epizodami. Navíc mi tam pocitově schází jeden díl mezi šestým a sedmým. Tolik k tomu v čem Pustina kvalitou pustne. A čím že vlastně exceluje? Vizuální stránkou, severočeským geniem loci, zašlou autenticitou, čecháčkovstvím, dialogy a především charaktery spolu s jejich psychologií a ztvárněním; v čele se Stivínovou a Duškem, který (opět) přichází s nabídkou kvalitního sexu. (24.01.2017)