Barani

Berani jsou přesně tím, co jsem od nich očekával. Severské drama v klasickém evropsko artovém mustru. Minimum slov, často dlouhé záběry v krásných kompozicích a typický závěr, který i tak velkou část lidí v kině překvapil. Pokud jste již nějaké podobné severské filmy viděli, víte do čeho jdete. 7/10 (08.01.2016)

Mrazivá, severská balada o tom, že nejtvrdohlavější zvíře na světě není rozhodně beran, i když se to možná na první pohled zdá. Stačí vrozená, mužská ješitnost a pak se nelze divit tomu, že bobříka mlčení lze hrát i několik desítek let. Ve vlastní rodině, vlastně jen pár metrů od sebe, se stejnou životní drogou a stejně to nefunguje...Moc hezká, někdy až absurdní ukázka toho, kam až to někdy může zajít, když se dva bratři šprajcnou a ani jeden nedokáže ustoupit. (10.04.2016)

Islandská nátura se mi opět zaryla hluboko pod kůži. A co je lepší, tak poprvé i v kině, čehož si nesmírně vážím. U Islandu je opět vidět, jak hluboce a těžce je Islandský národ spjatý s přírodou. Berani z ní totiž vychází a nejsou vůbec jednoduchým filmem na sledování, spíš naopak. Ve filmu se moc nemluví, což není na škodu, protože vše ostatní zvládne luxusní kamera a islandská příroda. Když už se ale začne mluvit, je to víceméně hodně věcně. Sem tam se objeví nějaký ten absurdní vtípek, což je vlastně u islandského filmu klasika a na závěr film dokonce vytvoří i nějaké ty pocity, které se pnou a pnou, dokud nenarazí na poetický, ale dost brutální, závěr. Není co víc dodat, tohle je jasná pětihvězda a opět klobouk dolů za výborný filmový zážitek a představení něčeho nového a neobvyklého v našem světě. (04.11.2015)

Lahůdka. Aneb pro ovce cokoliv. Teď vážně. Výborně natočený film, kde je krásně nejen vykresleno drama kolem vybíjení stáda. Film ukazuje i každodennost starosti o ovčí chov. Pro nás toto téma může znít zvláštně, ale je zde dobře vidět, co je pro někoho celoživotní práce. Snímek pak podtrhuje skvělá muzika, většinou jen varhany a klavír, ale to tak nějak k Islandu sedí. (18.01.2016)

Tento islandský film pro mne dokonale splňuje Gabinovo pravidlo, že dobrý film musí mít především dobrý příběh, dobrý příběh a dobrý příběh. Grímur Hákonarson spadá svým stylem do artové tvorby, ale zároveň točí dle svých slov především příběhy, které vycházejí z živých zkušeností jeho rodiny a známých na Islandu. Vypráví hranou formou o životě v prostředí své domoviny v odlehlých islandských horách, např. o tom, jaký nevyhnutný význam mají v životě těchto lidí stáda ovcí, a navrch tak splňuje i ten náhled do jiné kultury, který od návštěvy podobně exotické kinematografie očekávám. Spočátku jsem se vylekal dlouhých záběrů a pomalému tempa ve spojení s tak doslova studeným prostředím, ale moje obavy byly postupně vytěsněné sugestivní atmosférou, která mě pohlcovala a dávala možnost k hlubšímu procítění, a emocemi, které se podařilo vyvolat bez jediné stopy po citovém vydírání! Ten film mistrovsky a zároveň s minimem slov pracuje s napětím a vyprávěním o postavách, třeba již úvodní scéna, kdy se poprvé setkáváme se dvěma bratry, kteří spolu nemluví, a vidíme jejich izolované počínání, výrazy během krátkého střetu a projíždění brány směrem na soutěž, nám o jejich vztahu už tolik bez jediného slova naznačí, zneklidí, vzbudí očekávání... Berani jsou nakonec filmem nejen o dlouholeté nenávisti či životě na Islandě, ale zároveň i o někdy složitém procesu objevování potřeby vzájomného spojení a podpory v krizové situaci. // Měl jsem film možnost vidět v kině přímo s účastí pana režiséra, po projekci s ním následovalo rovněž zajímavé povídání a diskuze, obojí bylo pro mě zážitkem. [80%] (24.11.2022)