Noci šeliem

Noci šelem jsou ukázkou toho, že i tak závažné téma jako je problematika onemocnění AIDS se dá natočit se ctí, bez zbytečné slzopudnosti a falešného sentimentu. Srovnání se známější Philadelphií je nabíledni a sračkoidní americká selanka z něj vychází poražena nikoliv na body, ale stylem těžkého K.O. v prvním kole. Cyril Collard, jemuž byl film celovečerní premiérou i derniérou, se nemusí ohánět lacinými a sladkobolnými gesty. Stačí mu totiž jediné-sázka na pravdu. V tomto případě dokonce na svoji vlastní pravdu, na popis vlastního života - Collard si snímek sám nafilmoval podle vlastního autobiografického románu a zahrál si v něm i hlavní roli. Tam, kde museli tvůrci Philadelphie pracně a často také velmi trapně fabulovat, se "Noci" mohou opřít o autentičnost scén, např. zpod Grenellského mostu. Nelze zapomenout na skvělý hudební doprovod. Ve filmu zazní písničky od skupin jako New Model Army, Pogues, Noir Desir a mnoha dalších, několik skladeb je potom i z Collardova sólového alba.Cyril Collard zemřel v roce 1993, tři dny před udílením Césarů. Film získal celkem čtyři ocenění, dvě přímo pro Collarda-nejlepší film, nejlepší debut. (15.11.2006)

Trochu mi to připomíná film Život za život - Maxmilián Kolbe, také zajímavý námět a také totální filmařská impotence. Nuda, nuda, nuda a ještě jednou nuda. Měla jsem chuť si začít čistit nehty ve chvíli, kdy hlavní protagonista jen tak mezi řečí sdělil své partnerce, že je HIV pozitivní. Tohle, sakra, mělo vyvolat emoce! A ono nic. Je mi líto, ale takhle povedený film nevypadá. (25.01.2012)

Můj kultovní film, když mi bylo snad šestnáct... Cyrila jsem miloval, protože když se koukáte na tenhle film, tohohle okouzlujícího loserskýho rošťáka prostě MUSÍTE milovat, na muzice jsem ujížděl, a příběh a děj mě rozebral na součástky. Naprosto opravdovej film, od začátku do konce. Zážitek, jak má bejt. Tohle nezapomenete, a to i přesto, že tematika AIDS už zdá se dneska není zdaleka tak přitažlivá, jako na začátku devadesátých let (což ovšem neznamená, že by byla míň aktuální). Noci šelem mají pořád co říct, přitom to v žádným případě není nějaká moralita, spíš naopak - je to zatraceně rebelskej film. (27.11.2006)

"Jsem sestaven z malých kousků svého já, rozházených a znovu přilepených k sobě. Jedno jakým způsobem. Někdy se sám sebe ptám kdo mě nakazil, ale nikomu bych to nepřál. Vidím znovu spálené obličeje nahrazené obrazem viru." .... Je to už hodně dávno kdy jsem poprvé viděla Noci šelem a dodnes si pamatuji jak silně na mě tenkrát zapůsobily. Intimní zpověď charismatického Cyrila Collarda o jeho boji se smrtelnou nemocí. Promiskuita,sobeckost ,bezohlednost vůči druhým,touha žít,strach ze smrti. Jean si užívá naplno nezávazného sexu a odmítá připustit si svou lásku k mladičké Lauře. Strach je silnější soupeř. Na konci toho všeho přichází přiznání touhy po lásce. Výzva na souboj s tou zákeřnou mrchou. Cyril ho nakonec prohrál ale kousek sebe, svých pocitů zanechal i tady v tomto nezapomenutelném filmu. (12.05.2013)

Jako 13leté lesbické štěně se potajnu četla, pod dekou, horlivě knihu od Cyrila Collard. Uběhlo pár let a já jsem sehnala film. Chyba má, chyba má největší. Cyril není herec a celé je to pofiderní. Už to nejsou pocity, které při čtení řádků prožívám, je to doslova nuda. Nebarvité. Ovšem věřím, že pro nového diváka, neznalého předlohy, to může být jeden z nejsilnějších zážitků. Užijte si to, já to už po druhé vidět nemusím. (18.03.2011)