Tichá radosť

Psychologický film, který nenudil, a to především díky hlavní představitelce. Magda Vašáryová je přesvědčivá a strhující ve všech polohách. Ona dětskou zdravotní sestru nehraje, ona jí opravdu je! Stejně tak je i pokořovanou, utrápenou manželkou atd. - Jen to řešení manželských problémů a hlavně ten feminismus, který ve filmu zaznívá, nemohu nějak spolknout. Od 80. let tahle potutelná bylinka feminismu už stačila rozkvést a přinést své jedovaté plody! - Jinak dusná, šedivá atmosféra 80. let, to shánění kde čeho, vzájemné úplatkaření - to je vystiženo znamenitě! (06.03.2014)

První ze dvou nádherných ženských filmů Dušana Hanáka a Magdy Vašáryové. Tichá radosť sleduje zlom v životě sestřičky z dětského oddělení, která ztrácí sama sebe v rutině posluhy na pracovišti i v soukromém životě. Ztrácí sama sebe vedle sobeckého muže a necitlivé tchýně, řešením může být poměr na pracovišti nebo jen upřímné rozhovory s kolegyněmi. A samozřejmě úsměv opuštěného dítěte. Kromě klasicky vynikající Magdy zde výtečně hrají nad své standardní výkony všichni ostatní: zadumaný Bartoška, emancipovaná Brejchová, empatický Nvota, ale i epizodkáři Holubová, Asterová, Navrátil, Goldflam nebo Kretschmerová, Šišková. (09.11.2021)

Pěkný, ale příliš unylý snímek 1)  ukazuje deformované mezilidské vztahy._____ 2)  Tvůrcům se na jedné straně podařilo vytvořit nádherně nadčasový snímek, který nemá se socialistickou realitou vlastně nic společného (až na to, že reálný socialismus nijak podobným jevům nebránil). Neuvidíme jediný transparent, neuslyšíme ani jednou oslovení soudruhu._____ 3)  Na druhé straně lze jen těžko věřit ději. Kočky a kocouři nepůsobí jako celek příliš věrohodně._____ 4)  Pěkné herecké výkony poskytli 37letá Magda Vášáryová, 45letá Jana Brejchová, fešný 38letý Jiří Bartoška i přitažlivý 31letý Juraj Nvota (zdravotní bratr Vlado). (05.02.2022)

Ono je to určitým způsobem dost zajímavé, ať už lehce umělečtěji vedeným příběhem, tak i některými scénami, dialogy a hereckými výkony. Má to i co říct a psychologie hlavní postavy je tu poměrně dostatečná, ale dvě věci na tom prostě zamrzí. Tou první je to, že snad skoro se vším se dalo víc pracovat a víc hlouběji rozebrat a tou druhou je samotné filmařské zpracování, jehož atmosféra sice funguje, ale nedokáže si udržet stejnou kvalitu po celou dobu a kvůli tomu je to místy krapet mdlé. Navíc ani ta hudba se do toho moc nehodila. Ale klady u mě stejně převažují, i když důvod pro čtvrtou hvězdičku zatím nemám a určitě to jeden z těch slabších Hanákových filmů. Silné 3* (13.01.2022)

Tichá radosť je po Obrazoch starého sveta a Ružových snoch tretím, mnou hodnoteným, filmom Dušana Hanáka. A tretím so štyrmi hviezdičkami, čo je na slovenské pomery výnimočné. Relatívne pomaly plynúci film o vzájomne sa prelínajúcich osudoch je naplnený krehkou krásou, nenaplnenými túžbami, ale aj primitívnou hrubosťou a zákernosťami. Dušan Hanák, podobne ako napr. Ingmar Bergman, rozumie ženám lepšie ako mužom a ich radosti a strasti dokáže veľmi citlivo vyjadriť. Cením si, že vo filme nevystupujú čierno-biele, jednoznačné postavy, ale ľudia, akí nás obklopujú v reálnom živote. Aj preto štyri hviezdičky, lebo porovnateľne kvalitných slovenských filmov je žalostne málo. (13.10.2015)