Môj život bezo mňa

Chvíľu Vám môže trvať, kým pochopíte hlavnú predstaviteľku a jej prístup k "veci". Na prvý pohľad možno nepochopiteľný, na ten druhý maximálne logický. Je fajn, že režisérka nerobí z 23 ročnej postavy človeka so 40 ročnými skúsenosťami a v niektorých veciach sa tak Ann chová ako klasická mladá baba. Ako dievča, ktoré muselo vďaka okolnostiam, ale najmä vďaka vlastnej nevyzretosti predčasne dospieť. Ten najkrutejší následok neuvážených činov je strata schopnosti snívania. Na druhú stranu nikdy neľutovala účasť na poslednom koncerte Nirvany, ktorý sa stal pre jej osobný život kľúčový a práve tieto skúsenosti ju robia silnejšiu, ako jej vrstevníčky. Čiže Môj život bezo mňa je solídny pokus o vykreslenie reality života, krásneho a krutého zároveň. Že k tomu patria aj smrteľné choroby, je každému jasné. Nie každý sa s tým ale vyrovná minimálne tak, ako Ann. (05.05.2014)

Celkem zajímavé téma na zamyšlení pro každého, co bychom dělali, kdyby nám do konce života zbývaly jen 2 měsíce. Hlavní představitelka se pro mě z nepochopitelných důvodů rozhodne, že si ještě začne s nějakým cizím mužem (protože doposud kromě manžela nikoho neměla), samozřejmě se v konečné fázi do sebe zamilují a tolik vzácný čas, který by mohla strávit se svými blízkými ještě vyplýtvá tímto způsobem, a tak ještě další osoba je po její smrti nešťastná. (06.11.2008)

Strhující filmový pohled na život sociálně slabších, uvnitř ale šťastných a skromných lidí, jejichž osud však štěstí neskýtá. Režisérka Isabel Coixet natočila skutečně dechberoucí a pohlcující výpověď o hodnotách, se kterými se v životě setkáváme a které chybně upřednostňujeme. Citlivě a formálně dokonale natočený osud 23 leté dívky s nevyléčitelnou nemocí, kterou s životním výkonem odehrála Sarah Polley, je popsán natolik empaticky, že jsem během filmu několikrát neudržel slzy. Z vlastní zkušenosti vám potvrdím, že vcítění a pochopení je pro diváka snazší, pokud jste znali někoho mladého, kdo si tímto prošel, takové příběhy totiž opravdu existují... Můj život beze mne je nejkrásnější smutný film vůbec... 100 % (30.03.2020)

Skutečně mimořádný film, prokazující obrovskou míru empatie, pohled na Ameriku z odvrácené strany, pohled očima sociálně vyloučených, lidí žijících v přívěsech, pohled neúspěšných, kterým nepřeje život... Zařazením nezávislý snímek, formálně vysoce vytříbený filmový tvar, který charakterizuje střihová zkratka, podmanivá práce s náladami a hudbou, skutečné herecké umění a strhující příběh, jenž akcentuje silný ženský typ. Při daném tématu je skutečně výjimečné, že se režisérka vystříhala jakéhokoliv citového nátlaku na diváka... Koukáš na ty věci, které si nemůžeš koupit. Vše tady pořád bude, až odejdeš. Až umřeš. A poté si uvědomíš, že všechny ty věci v naleštěných výlohách, všechny ty modely z katalogů, všechny ty barvy, speciální nabídky, všechny ty recepty Marthy Stewartové, všechny ty hromady mastného jídla jsou tu jen proto, aby se nás snažily držet dál od smrti... (09.01.2010)

Nenadálá jobovka v podobě ortelu - "zbývají vám dva měsíce života" - co si s ní počít? Ann zvolila netradiční a originální cestu - pro filmové ztvárnění jistě neotřelou a inspirativní, ale představíme-li si skutečnou Ann a její rodinu, nezbývá, než si klást otázky - byl by oddaný manžel vážně vděčný za ušetřené depresivní chvíle strávené v nemocničním pokoji, nebo by se raději, byť bolestně, loučil se svou umírající ženou? Možná by mu jeho účast pomohla mnohem lépe se se ztrátou vyrovnat. Namluvit přání k narozeninám svých dcer vypadá jako rozumné rozhodnutí, ale možná by jen každoročně jitřilo rány a vyvolávalo nezodpovězené otázky - například, proč umírající matka trávila svůj krátící se čas s cizím mužem? Nicméně, zajímavě natočený pohled na poslední týdny v životě mladého člověka, sice velmi statečného, ale zároveň i sobeckého a nevyzrálého. A JANARYBA má recht! (28.11.2009)