322

Život člověka je anabází mysli za poznáním definice bytí. Přicházíme, odcházíme. Nacházíme, ztrácíme. Jen vydrancované útržky, obehnaný prostor bez zřetelných argumentů. Odežeňme stíny, kterými jsme živeni. Vyplenit je třeba strach, jenž usadil se v člověku jako pomyslná hradba, těla bez hlav. Potřebný vrh ve vleku metafor, přidané palivo alegorického přemýšlení, kolážovitost síly, provinění. (25.06.2016)

Může za to samozřejmě moje nedovzdělanost, ale nikdy bych si neuměl Lohniského představit v takové posmutněle vážné roli (rozumějte pouze s humorem sladkobolným), ve které mu to ovšem velice jde. Některé snímky nové vlny zaujímají své místo ve světě díky novému a neprobádanému obsahu uvolňujících se 60. let, jiné jsou experimentálními zajímavostmi na poli formálního pojetí. 322 patří se svou lehce kafkovskou zápletkou spíše mezi ty druhé. Místy velice příjemný úlet střídající se střihové dynamiky, vložených titulků, až násilně-snových scén, jakéhosi slovenského bezčasí, československé nátury a s několika "hustými hláškami", řeklo by se divácky. (20.04.2023)

Kvalita pohľadu do útrob človeka je na nesporne vysokej úrovni. Škoda však, že som mal na tento film asi nie vhodnú náladu, jeho kvalitu je však možné prirovnávať k filmom svetového charakteru. Psychologickosť vo filme bola poväčšine vkusná, až hypnotizujúca, no miestami naopak nepríjemne dráždila práve moju psychiku počas sledovania. Herecké výkony sú na slušnej úrovni, pri českých hercoch oceňujem najmä perfektnú slovenčinu. 70%. (24.10.2008)

Hraný film slovenského režiséra Dušana Hanáka, který zde nezapře svůj sklon k dokumentarismu. Zajímavý snímek i z hlediska jedné z mála filmových hlavních rolí vynikajícího herce, Václava Lohniského. V menších rolích se představili další čeští herci, jako mladičký Josef Abrhám, Jana Švandová, Miroslav Macháček a v epizodce Karel Augusta. Dnes, s odstupem 40 let je film zajímavý také zobrazením dané doby - 70% (13.10.2008)

Naturalistický kousek, který má velmi originální způsob vyprávění. Je natolik obsažný, že není možné ho pojmout napoprvé. Ale je jako dobré víno - zraje s věkem a je třeba s ním jako s vínem zacházet - dávat si ho pomalu po doušcích a vychutnávat. K vlastní filmové řeči rozhodně patří takřka dokumentární kamera a střih, originální je také použití filmové hudby. Běžné ruchy včetně rozhovorů, zvuků ulice, jsou prostihy do jazzového pokresu, což dává filmu vlastní dynymiku. Jeden ze zajímavých filmových debutů. (05.12.2015)