Dobrák a zlí lidé

Suprově nablejskaný auťáky, kloboučky, tanečky v barech, prostě vynikající atmosféra válečných let ve Francii mě okamžitě vtáhla do příběhu pár lidiček, kterým tahle doba obrátila život naruby tak, jak si to asi vůbec nepředstavovali. Lelouch se nebál a s nadhledem, vtipně, s ironií, ale i smutkem nám perfektně poda události, kde tepe nemilosrdně i do své vlastní země a charakterů lidí té doby a konec byl nejen všeříkající, ale v mnoha ohledech silně uvěřitelný. Ale co si budeme namlouvat, takoví lidé nebyli jen ve Francii a metál dostal tenkrát kde kdo. Dlouho jsem neviděla Marlene Jobert, tak jsem si jí měla možnost vychutnat v roli zdánlivě křehké Loly. Bruno Cremer byl pro mě chvílemi docela matoucí osobou, ale jako ostatně nikdy, ani tady nezklamal, pouze Jacques Dutronc mně do té role moc nepasoval, ale to byla jen malá vada na kráse. Výborný film, který je chudák tak málo známý a přitom si to vůbec nezaslouží. (28.04.2014)

POZOR V KOMENTÁŘI JE VYZRAZENÍ ZÁSADNĚJŠÍ UDÁLOSTI FILMU ! Na poli francouzských filmů jsem si už něco nakoukal, ale tohle řadím mezi absolutní, ale absolutní elitu francouzské kinematografie. Marlene Jobert, B. Fossey, Bruno Cremer, Jacques Villeret, Francis Lai hudba a především režie Claude Lelouch, ne omlouvám se, režie - bůh Claude Lelouch, to jak on umí do filmu dostat ty správný hodnoty jako lásku, přátelství a osudovost, tak to neumí nikdo na světě, nikdo. To co se ze začátku jeví jako odlehčená komedie (odlákání pozornosti nacistické hlídky za pomocí soloužícího páru, vyloupení pošty, kde nejsou ani obálky a známky, za to mraky policajtů ) se ke konci mění ve fatální drama s paradoxem osudu. Všechno mě tady dostalo a mám chuť si ten film pustit okamžitě znova, ale na co nezapomenu je krása Marlene Jobert, ženský ze starý doby, která při chlapovi stojí v dobrým I ve zlým a to v případě výslechu na gestapu hlavně v hodně zlým a jejího chlapa, který je schopen jít klidně proti celýmu gestapu, jen aby svou milou zachránil "Za tohle o mě ještě Hitlerova banda uslyší". Tohle je ta Francie, kterou až do smrti budu milovat. Gang předního náhonu - prostituka a dva outsideři pro který láska, čest a přátelství nejsou neznámý pojmy . "Neexistují dobří nebo zlí lidé, jen ti s dobrými či zlými sklony." (05.07.2018)

Jednou z vlastností dobrého filmu či dobrého režiséra je to, že mu musíte věřit. Na tuto krimikomedii o "hodném a zlých" bych si raději zašel do loutkového divadla. Samozřejmě, s humorem a nadsázkou se dá hovořit o lecčem, ale někdy ani humor nemusí vyznít dobře - i když medaile hodným i zlým se udělují běžně i dnes. Vykonstruovanost a schematičnost děje je u tohoto filmu spíš nedostatkem než předností. Ale při vědomí toho, že Sisley a Renoir jsou po nebezpečném transportu opět bezpečně v Louvru, se člověku opravdu uleví - aneb trocha ironie ironickému filmu nemůže škodit. (18.09.2015)

Kritika, která DOBRÁKOVI vytýká mistrovské zvládnutí retrostylu třicátých až čtyřicátých let minulého století, připomíná ze všeho nejvíc psa, který svůj hlad řeší sebepožíráním. Domnělé dějové zkraty jsou skvěle zvládnuté rysy žánru (jako srovnání stačí připomenout dobový film, špičkové Chaplinovo dílo MONSIEUR VERDOUX, u nějž je možno konstatovat shodné nedostatky). Lelouchovi se podařilo postihnout v tomto "sépiovém" hnědobílém díle všechny podstatné rysy hektické doby i jejích zvláštností. Co není vloženo do psychologií postav, to je vynahraženo v druhém plánu ve fabuli i scénáři tohoto pozoruhodného příběhu. Jemnost a lékarnická důkladnost, se kterou se film postupně rozvíjí, navozuje dojem původního příběhu, který se vědomě míjí se svým svůdným detektivkovým paralelním zpracováním (pro srovnání uvádím špičkovou delonovku POVÍDKA O POLICAJTOVI, jejíž těžiště plně spadá naopak do prvních poválečných francouzských let) a volí nesnadnější cestu skutečného autorského hraného filmu. V hereckých výkonech tu na sebe mimo mimořádně skvělou Marlene Jobertovou (jakoby tu kvalitou výkonu z oka vypadla mladičké Simon Signoretové nebo Jeanne Moreauové) upozorňují nedoceňovaný Bruno Cremer (známý mj. z prvních nezplanělých dílů italské CHOBOTNICE) a pro mne překvapivě dobrá Brigitte Fosseyová. Pro nevšední způsob pohledu i kvalitu zpracování, která v sobě slučuje důkladnost s básnivostí, vznikl film, na který se nezapomíná. Film opravdu nadčasový a klasický. (07.09.2008)

Pre mna len priemerny Lelouch, dej je zasadeny do WWII /preto te hnedobiela, pieskovo hneda farba - aby si divak uvedomil, ze filmovo je v nackami okupovanej Francii/. No ale nechytilo ma to, box ma moc nebavi, nejsem boxer, ani ta banda ma nijak nechytila ...... cisto priemerny Lelouch, svoje najlepsie filmy ma Muz a Zena 1966 a Viva la Vie 1984 : 50 % (06.11.2019)