Díky za čokoládu

Isabelle Huppert skutečně s přehledem zvládá ztvárnit v jakémkoli smyslu narušenou osobnost. Člověk by se jí někdy až skoro bál. Musím někde sehnat film, v němž bude také někdy hodná a milující. Snad se mi to povede. Vypadá to, že je předurčena k typu postav s poněkud odlišným charakterem. Přestože mě však opět velmi okouzlila, nemohu dát "čokoládě" plné hodnocení. V tomto filmu jsem postrádala trochu více emocí: projev strachu, zlosti, opovržení. Jestliže Mika byl svým způsobem člověk, který většinu svých skutečných emocí skrýval a jiné pouze hrál, ostatní by na tom podle mě měli být odlišně. Právem by se mohli bát, zlobit, nějak reagovat. Ve většině situací bych si představovala jiné reakce okolí na chování této ústřední postavy. Každopádně poděkujte za svou čokoládu, Mika si totiž moc přeje, aby všichni kolem ní byli šťastní. (19.01.2010)

Claude Chabrol zůstává i v ČOKOLÁDĚ věren svému klasickému tématu, odhalování zla a neladu pod zdánlivě bezkonfliktní a poměrně odolnou povrchovou škraboškou. Věrna sobě samé zůstává i jeho dvorní herečka Huppertová, která svou rozpolcenou ženu manažerku i adoptivní matku jako tradičně hraje s velkým nadhledem, viditelnou chutí a standardní suverenitou. Přesvědčuje i příběh soustředěný do dvou os: mladé klavíristky, okouzlené dílem vynikajícího klavírního virtuoza, a vlastního houslistova života, jemuž dominuje stále mladá a pohledná novomanželka středních let, působicí zdánlivě jako středobod domnělého harmonického rodinného soužití. Tam, kde policie kapitulovala, nastupuje v nové generaci neopotřebovaný dívčí pohled a nesnímatelná rouška krok za krokem otevírá skutečnou osobnost mravně a patrně i psychicky narušené ženy, která svým způsobem svou rodinu - byť nedospěle - miluje. Rohypnolové mezníky jsou krutým vystřízlivěním zejména pro jejího adoptivního syna i manžela; v poslední fázi divadelní hry nastupují obnažené vnitřky všech a věci, o kterých se obvykle nemluví, vyplouvají na povrch ve své sevřené žánrové i věcné podobě. Toto dílo lze považovat zralý plod obou zmiňovaných stále předních tvůrců francouzské i světové kinematografie. (15.12.2009)

No, řekl bych, že tohle je spíše psychologické drama, než krimithriller, každopádně je to docela zajímavá sonda do rodinného života psychicky nemocné ženy, snažící se bez nějakého jasného důvodu ublížit svým blízkým... I.H. je (jako vždy :-) výborná, tak jako celý tenhle komorní film... - - - P.S. Jediné, co kazilo při televizním uvedení (ČT1) divácký zážitek, byl tradičně naprosto plytký český dabing. M. Steinmasslová dabující I.H. byla opravdu hrozná, vůbec celý výsledný zvukový mix působil dojmem nějaké české televizní inscenace. Oni to snad dělají ti televizáci schválně, degradovat zajímavou a kvalitní světovou filmovou tvorbu jak jen můžou na roveň jimi >vyráběných< domácích sraček. Ta naše současná audiovizuální bída potom tak nevyčnívá, že... :-( (24.08.2006)

Pozvolna plynoucí děj o konfliktních vztazích jedné rodiny, do které jednoho dne vstoupí Jeanne a tak se před námi začíná pomalu rozvíjet klubko záhad a tajemství z minulosti a jeho postupné rozvinutí směřující k očekávanému konci. Co se mně osobně líbilo, bylo celkem povedené vykreslení jednotlivých postav, kde na sebe nejvíc upozornila výborná Isabelle Huppert. Jinak souhlasím s tím, že to bylo spíš psychologické drama, než thriller a mojí velkou chybou bylo zřejmě i to, že jsem film viděla dabovaný. (15.09.2012)

Můj osmý film Clauda Chabrola a první, který jsem viděl v českém znění - to je jeho jedinou chybičkou (viz komentář igiho B.). Tradičně mistrné mysteriozní dílo, se zvláštním tajemstvím, netypickými mladými hrdiny pomalu rozplétajícími nitky děsivé záhady a zvláště zcela strhující Isabelle Huppert, která svoji chabrolovskou sofistikovaně zlou postavu zahrála s bezpříkladnou elegancí a noblesou. (24.08.2006)