Bohéma
Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrajú:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, Jan Hájek, David Novotný, Pavel Batěk, Petr Stach, Gabriela Míčová (viac)Obsahy(1)
Přicházejí padesátá léta a většina lidí si nasazuje svou druhou tvář – masku, pod níž jedni mlčí, jiní tiše vzdorují a další ji používají jako úplně nový obličej. Začala doba dvojích tváří, která potrvá ještě dlouho. Ovšem v roce 1968 nastal relativní poločas a v jeho tragickém závěru se odehrává rámec příběhů ze života barrandovské bohémy. Jejich vypravěč, Arnošt Žák (O. Pavelka), má na dvoře starobylého domu, kde celá léta žije, zaparkované ozbrojené sovětské jednotky, kouří jednu za druhou a v průběhu jedné noci se snaží své dceři předat alespoň nějaké poučení z vlastního osudu. I v Arnoštově filmařském světě se ke konci padesátých let začala rodit naděje. Klíčila totiž další filmařská generace. Věra Chytilová (T. Hlostová) sledovala natáčení zatím ve funkci velmi kritické a drzé klapky. Teď ovšem obdrží Arnošt opačnou zprávu, telefonují mu, že zemřel Martin Frič (P. Stach). Jaroslav Marvan (D. Novotný) přestal být „tím druhým" a Oldřich Nový (S. Rašilov) přišel o své cylindry a fraky. Život Vlasty Buriana (V. Javorský) opsal neuvěřitelný oblouk, ale na jeho konci je smír a tichá pokora. (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Na tohle jsem byl zvědavý. Dlouholetý budovatelský zápal pro kulturu českého stalinismu to povznáší o trochu výš (Velká tavba rulezzz), Michal Dlouhý opět herecky září, jako jeden z mála dokonale spojil nacvičenou Štěpánkovu dikci / mimiku s vlastním projevem, některé scény s Burianem opět jemně působivé, ale jako celek strašně rozbíhavé, nedůsledné, pointa s rámcovým vyprávěním vyzní do ztracena (nejen kvůli fadeu). Dokoukal jsem bez křečí, ale i bez pocitu obohacení... ()
Tak mám pocit, že ten předchozí díl Bohémy byl zcela zbytečný, jakoby vycpávkový. Všechno podstatné se stalo až tady, příběh každé postavy dostal svůj důstojný konec (Vladimír Javorský mě bez přehánění dojal) a díky působivě natočenému překračování hranice se nakonec jakžtakž podařilo vypointovat i vypravěčskou linku z roku 1968... A, musím si rýpnout, také se tentokrát nikdo nesvlékl. ()
Strašný paskvil, který se snaží ukázat vše a neukazuje vlastně vůbec nic - pomalé scény, protivná hudba (minimálně jednou dokonce úplně ta stejná, co byla v Českém století!), zbytečné scény z r. 1968. Jediné dva důvody, proč alespoň ty dvě hvězdy jsou vykreslení případu Vlasty Buriana (který se nejvíce podobá pravdě) a ten druhý důvod... jo, to je ta obecná ochota herců prostituovat s každým režimem za cokoli a omlouvat svou lidskou slabost a zbabělost slovy "já chci přece hrát". ()
50% — Že by hlavním důvodem, proč byl příběh rámován okupační nocí v srpnu 1968, bylo ukázat tragickou smrt Martina Friče? To by asi bylo málo, neboť ani smrt Vlasty Buriana a některých dalších ukázána nebyla. No nevím, tato epizoda nijak nevybočila z rámce předchozích. Ovšem v jedné věci ano - nebyl nahý zadek! Až se tomu nechce věřit. ()
Nacistické drama bylo pohádkou oproti tomu, co se odehrává za komunismu. Očekávání z minulé epizody byly naplněny. Film má opravdu hutnou atmosféru. Pořádky prvorepublikového filmu se bortí a změny jdou nejen vidět, ale i cítit. Javorský, Plesl a Dlouhý to celé ve svých scénách tvrdě táhnou kupředu a díky nim jsem se nenudil a chvílemi ani nedýchal. Ovšem při pohledu na minulé epizody opravdu zamrzí, že na tohle jsme museli čekat čtyři epizody (minulá část k těmto kladům také patří). Nevyváženost, to je to co tedy celek táhne ke dnu. Ovšem o tom se rozepíši v celku, nikoli v této konkrétní epizodě. Ta dostává velký palec nahoru. 75% ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (2)
- V samém závěru dílu se točí film Severní přístav (1954). Ale natáčená scéna ani obsazení Marvana (David Novotný) nemá s filmem nic společného. (sator)
- Historické události nešly chronologicky po sobě. V dílu byla nejprve scéna podepisování kondolenční knihy při úmrtí Klementa Gottwalda (1953) a až později v rozhlase zazní zpráva o procesu se Slánského skupinou (1952). (DecentFellow)
Reklama