Čipkárka

Nechci bejt necitlivý a podléhat stereotypům, ale tohle je spíš takovej holčičí film:) Zas tak moc mě to nezaujalo. Příběh začíná v okamžiku, kdy si dvaadvacetiletá kadeřnice Beatrice/Pomme a její starší kamarádka spolu vyjedou z Paříže do normandského pobřežního letoviska, odpočinout si od trablů života ve velkoměstě. Beatrice se tam seznámí se starším mladíkem, socialistou Francoisem, který o ni jeví zájem, její starší kamarádka zase řeší rozchod s ženatým milencem, který ji odkopnul. (Ta její kamarádka je mimochodem strašně nesympatická). Po prázdninách je vše jinak. Beatrice a Francois spolu žijí, ale zpočátku idylická láska brzy narazí na problém třídního původu. Beatrice pracuje, Francois je student a ona nerozumí tomu, o čem se spolužáky diskutuje. On se zase za její nízké vzdělání a původ před kamarády stydí... Já teda nevím, jak vážná byla situace před 30 lety, ale zdálo se mi to těžko uvěřitelné, že by mělo sociální prostředí takový dopad. To prostředí, ve kterém se Francois pohyboval, bylo vážně divně vykreslené. Je možné, že to věrně popisuje situaci roku 1977, ale o dnešní společnosti to nevypovídalo vůbec. ___ Režie jsem si ani nevšimnul, takže byla zjevně neviditelná. Jen ten příběh mě až tak neuchvátil. Byl určitým způsobem chladný, celkově prostě nic pro mě. (17.03.2010)

Čím déle o filmu přemýšlím, tím horší dojem z něj vlastně mám. Kladu si otázku, jaký jsem z toho měl vlastně prožitek? Nedá se říci, že bych se nudil, ale přitom jsem se ani nebavil. Film je komorní jak komorní lze film vůbec být. Isabelle Huppert zahrála skvěle, ale to (krom její nahoty) bude to jediné, co si z toho filmu budu pamatovat. Lepší 3*. (21.12.2009)

"Prošel by kolem ní bez povšimnutí, jelikož byla jednou z těch duší, které nedávají nic najevo. Ale u těch je nutné trpělivě se ptát.....a musíte vědět, jak se na ně dívat. Malíř by z ní udělal předmět obdivu. Mohla být pradlenou, lodní dopravce nebo krajkářkou." Velmi křehký a dojemný příběh, který se mě na mnoha místech citelně dotknul, protože některé povahové rysy Beatrice jsem dokázala pochopit a soucítit s ní, tak mně byly blízké. To jsou ty filmy, které jsou jako skryté perly a když je náhodou objevím, tak jsem z nich nadšená. Procházky a šeptání na pláži, kde není ani noha, patřily mezi ty kouzelně příjemné momentky. Ale život se neskládá jen z těch příjemných chvilek, které bychom si přály stále, ale i z těch smutných, kde nám rozčarováním z tvrdé reality mnohdy téměř puká srdce. Isabelle Huppert byla maximálně přesvědčivá v té osamělé, introvertní až submisivní postavě a já se ani trochu nedivím, že po téhle roli se jí dostalo takové pozornosti, jak se o ní tady už jeden uživatel zmiňuje. Rozhodně bych chtěla podtrhnout i hudební doprovod, který byl jedním z velmi vhodně zvolených komponentů. (07.07.2015)

Film, jenž proslavil jak Claude Goretta, tak o to víc Isabelle Huppert. Vývoj ústředního vztahu je zachycen doslova krok za krokem a diváci tak spoluprožívají Pommeinu a Françoisovu tragédii. Vznikl tu skvělý příběh o nepřekročitelných bariérách mezi sociálními prostředími. Film vychází ze stejnojmenného ramánu Pascala Lainého, jenž byl roku 1974 vyznamenán nejprestižnější francouzskou cenou Prix Goncourt. Samotná Isabelle se stala díky své roli doslova přes noc hvězdou, o čemž svědčí nominace na Césara i British Academy Award pro "největší objev". (20.05.2005)

Příběh o lásce mezi nadaným a bohatým studentem a chudou kadeřnicí. Beatrice odjede se svou kamarádkou z práce na dovolenou k moři. Kamarádka si tam hned nabalí amerického turistu, kdežto Beatrice je stále sama. Jednou, když sedí v kavárně, si k ní přisedne mladý muž, představí se jako student filologie. Začnou spolu žít, ale čím dál tím více se mezi nimi zračí rozdíl ve společenském žebříčku. Zatímco Francois je zvyklý pohybovat se ve vysoce postavené, vzdělané společnosti, Beatrice je prostá dívka, která se tam necítí dobře. Vše pomalu spěje ke smutnému konci. (14.06.2020)