Réžia:
Ryszard BugajskiScenár:
Ryszard BugajskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Danuta ZankowskaHrajú:
Krystyna Janda, Adam Ferency, Janusz Gajos, Agnieszka Holland, Anna Romantowska, Bożena Dykiel, Olgierd Łukaszewicz, Tomasz Dedek, Jan Jurewicz (viac)Obsahy(1)
Virtuózní, životní výkon K. Jandové v náročné roli lehkomyslné kabaretní zpěvačky, uvržené v 50.letech do soukolí fanatické mašinérie státní bezpečnosti. Osamělá vzdoruje nekonečným výslechům, týrání a ponižování. Respektuje instinktivní úctu k sobě samé, odmítá svědčit proti "vlastizrádci", impulsivně odmítá bezpráví, nespravedlivost, zločinný záměr degradovat její osobnost. V utrpení krystalizuje síla jejího charakteru. V uzavřeném prostředí cely a vyšetřovací místnosti autor nepateticky a dost naturalisticky načrtává modelové charaktery mučitelů a jejich obětí, vytvářeje emocionálně intenzivní psychologické monodrama v prudkém tempu. Jeden z nejvýznamnějších antikomunistických filmů se dostal do polských kin až v r. 1989, jako poslední uvolněný, neboť jeho režisér rok po jeho natočení emigroval do Kanady. Postavu komunismu oddané spoluvězenkyně vytvořila známá režisérka Agnieszka Hollandová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 28 - Polsko. Dle očekávání silný a drsný příběh. Úvod z normálního prostředí je velmi krátký, a pak už jen více než 100 minut utrpení a hrůz v ženské věznici. Mimořádný a strhující výkon Krystyny Janda, zcela zasloužená cena za nejlepší ženský herecký výkon v Cannes. Její podání je dechberoucí a ne nadarmo je její výkon označen za životní. Překvapilo mě trochu, kam snímek směřoval v poslední třetině, nevím, nakolik je to uvěřitelné, ale asi to nelze vyloučit jako nemožné. Polsko filmově snad nikdy nezklame. ()
Deprimující a důležitý film. Který se bohužel nikdy nedostane k zabedněncům (těm co vidí a volí rudě) mezi námi a i kdyby se dostal, byl by popřen. Obdivuji všechny polské herce, bezesporu slušné a charakterní osoby, kteří všechny ty odporné zrůdy (vyšetřovatele) zahráli naprosto brilantně, až se mi tajil dech. U scény s dětmi z vězeňské nemocnice, jsem se neubránil vlhkým očím...achjo. Co si o této době myslím, za mě velmi lidově v Pelíškách vyslovil pan Kodet. Citovat netřeba. 100% ()
Bludmanov komentar mi smrdi zas tou odporou zumpou zvana filmova teoria, a ja jakozto laik nedouk vzdy jasam od radosti ked sa vystudovane filmove teoretiky od hrozy chytaju za hlavu a stenaju od bolesti, co to za nelogicku, hlupu, primitivnu sracku zas videli. Jo, a nezabudnem tuna vymenovat vsetky tie picoidy z filmove teorie ktore vo filme samozrejme neboli, lebo reziser Bugajski bol pri zmysloch a ktore vystudovane filmove teoretiky - elitari tak radi vyhladavaju. Idem na to, abych to mal za sebou..... su to konkretne tieto : postavy zas konali plocho bez kuska vnutornej psychologie, kamera necumela tristvrte hodiny do jedneho bodu bez pohnutia, chybal tam rozorvany vztah muza a zeny, metafyzicka polarizacia ludskeho vnutra, konflikt emocii a logiky a reziser sa zase zabudol vynadrit k komplexnosti ludskej duse. ja som proste videl perfektny zivotny vykon polskej herecky Krystyny Jandovej, jaxa vzoprela komunistickej totalite, a jak perfektne a obdivuhodne vzdorovala tyranii, torture, neustalym vyslechom - vsetkemu tomu, co bolo typicke pre Polsku Ludovu Republiku jaxa i tam bolsevicke kurvy dostali k moci . 100 % ()
Nevím, do jaké míry se dá tomuto filmu věřit. V úvodu slaví dělníci výročí VŘSR a ve fabrice jim zpívá hlavní hrdinka lechtivé kuplety. Pokud si pamatuji (sice ne 50. léta, dobu mnohem pozdější a zdaleka ne tak drsnou), na oslavách bolševických výročí se vždy pěly české a ruské uvědomělé písně. 7. listopadu výhradně revoluční, leninské. Kuplety byly sotva v 80. letech v televizi na Silvestra, pěkně pod dohledem soudruhů. Jinak by to bylo v rozporu s výchovou "socialistického člověka". Zatčení i způsobům vyšetřování věřím, ostatně podobné případy se dějí i dnes (viz známé případy mučení na Guantanamu nebo v íráckém Abu Grajb - mučení domorodých zajatců americkými vojáky). S nepohodlnými lidmi systém zametá za každého režimu. Mediální propaganda je taky stejná, jen "nepřítel" se jmenuje jinak. Beznaději i hrůze nespravedlivě stíhané věřím, kdo by nevěřil. Ale film na podobné téma - např. Doznání Costa-Gavrase je o mnoho tříd lepší, děsivější a věrohodnější. Vykreslení zrůdnosti totalitního (nebo jakéhokoli jiného režimu) není ve scénách s bitím, skotskými střiky, v křiku z okolních cel ani v nekonečných výsleších. Pravý děs se odehrává v hlavách, v mozcích zúčastněných, ve zvrácených ideologiích, kterým sami věří a jednají podle nich (viz Costa-Gavrasovo Doznání). Tady nemyslí vůbec nikdo, ani ti blbí estébáci. Przesłuchanie je jenom pro efekt a vymývání mozků. Sorry. ()
Syrová obžaloba komunistické paranoie 50. let. Kabaretní začátek vůbec nenapovídá jakým směrem se polský trezorový film bude ubírat. Sotva se však hlavní hrdinka, na první pohled afektovaná káča, dostává do komunistického vězení a ochutná praktiky vlády lidu v praxi, divák velmi rychle pochopí, že se ocitá na půdě nemilosrdného dramatu. Bavila mne osobnost zpočátku nesympatické Toni Diwisz, která procházejíc peklem, nachází v sobě neuvěřitelnou vnitřní sílu k "souboji" se sadistickými vyšetřovateli a brutálními výslechovými metodami. Uvěřitelné a zdrcující představení je v závěru nepochopitelně vyhozeno z okna nepravděpodobným vývojem situace, ale na přehodnocení už mi nezbyla síla. Vyčerpávající pětka. Filmová Výzva 2015 od kajda.l ()
Galéria (17)
Fotka © 54. Zlín film festival
Reklama