Zvuk ticha

Kromě nejčastěji zmiňovaných židovských obětí končily v táborech smrti i jiné skupiny obyvatel pronásledované nacistickým režimem – jeho političtí oponenti, Romové nebo homosexuálové. Pro svou homosexuální orientaci v jednom z nich strávil osm let i Willi Heckmann, zpěvák, muzikant a strýc režiséra snímku Zvuk ticha. Film není jen zobrazením příběhu jeho života, ale především pátráním s cílem objasnit jeho nejasná místa. Snaha rozkrýt rodinné tajemství režiséra zavede do archivů, k žijícím pamětníkům, ale i na místa, kde jeho příbuzný pobýval. Do popředí se postupně dostávají otázky obecnějšího charakteru, jakou je třeba vztah kolektivní i individuální paměti a vzpomínání k procesu zapomínání či přesněji vytěsňování nežádoucího. Minulost ve filmu ožívá, což ilustrují pomocí animace rozpohybované fotografie, ale její podoba je v důsledku subjektivní pozice, z níž na ni nahlížíme, nestálá. Hrozbou přitom vždy zůstává její děsivá deformace způsobená nedostatkem faktů. (Academia Film Olomouc)