Réžia:
Jiří HanibalKamera:
Jan NovákHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Renata Mašková, Jana Štěpánková, Božena Böhmová, Eduard Cupák, Marcela Martínková, Marie Motlová, Hana Packertová, Vanda Švarcová, Bohumil Šmída (viac)Obsahy(1)
V sérii dojemných i poučných dívčích románků, které vznikaly v 70. letech, patří Velké trápení mezi ty zdařilejší. Odehrává se v dětském domově a líčí osudy dospívající dívky, která se chystá prožít prázdniny s otcem. Avšak nadále hledá citové jistoty - od otce prchá k matce... Film, na jehož scénáři se měl podílet v té době zakázaný dramatik František Pavlíček, se docela naléhavě zabývá neblahým dopadem rozpadlé rodiny na dětskou psychiku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (31)
Vynikající Renata Mašková a její smíření se s nelehkým osudem, který je ovšem v místě kde se nachází stále jen individuální. Každý z těch dětiček má svůj osud, většinou smutný. Ovšem, i přes to se dokáží se svým trápením poprat. Měnící se hierarchie domova a předčasné dospívání u těch, kteří by si měli ještě dlouho hrát. Rodičovská netečnost je základem pro Janino chování. Dokáže oplácet i pomáhat. I dvě chvílemi až tajemně vyhlížející soudružky vychovatelky se dokáží usmát a leccos odpustit. A když už není kam jít, je tu jedna starší, hodná kuchařka. Nic ovšem nenahradí rodinu, na kterou ti všichni zlobiví i čestní pionýři čekají. Za branou a alejí. Jemná a kvalitní režie, velmi slušná hudba a celkově silný, vypovídající film o dětské duši, ve které toho zůstává mnohem víc, než si občas dokážeme připustit. ()
Není to tak špatné, zvláště pro děti tak ve věku 10 - 14 let. Přesněji 3,5 hvězdičky. ()
Na 70. léta netradičně zpracovaný (střih, způsob vzpomínání) příběh. Citlivě zahrané. Ve srovnání s rolí Markéty ve filmu Přijela k nám pouť zvládla Renata Mašková v roli Jany úplně jinou podobu uzavřenosti. Námět: Helena Šmahelová. ()
"Já nevim, vy jste mužský všichni stejný !! Nejdřív bůhvíjaký frajeři a potom aby vás ženský vošetřovaly.." ;) ()
Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá. ()
Velmi citlivý a dojemný film, jehož dramatičnost a vážnost nádherným způsobem odlehčují svými výkony paní Štěpánková a zvlášť paní Motlová, která opravdu hraje úžasně. ()
Je to velmi smutný film a přiznám se, že jsem tehdy i brečela. Nešlo mi do hlavy, jak někdo může dělat dětem takové příkoří ! ()
Ta dlouhá cesta na začátku by se klidně mohla brát jako symbol. Bylo tady toho ale mnohem víc, nad čím by měl člověk alespoň trochu přemýšlet. Hudební doprovod chvilkami působil jako z nějakého hororu. Božena Bohmová by mohla zahrát i bachařku z kriminálu. Ta se ale dovedla zatvářit pěkně nepřéjemně. Celý příběh byl hezky proložen lyrikou. ()
Smutné :-( Jen se utěšuji , že snad dnes by nedali dítě do péče někomu -kdo ho odloží do děcáku ... ()
Chladné jako leklá ryba. Jak se takhle můžou dospělí chovat k dětem? Nadchlo mě jedině, když jsem poznala Marka Vašuta. Jo, ten byl sexy už zamlada. ()
pekny normalizacny film o spatnych dosledkoch rozpadnutej rodiny na detsku psychiku. Renata Maskova bola vyborna, a dokonca sa tu objavila aj pani Marie Motlova /Ecce homo, Homolka/. 60 % ()
Problém tohoto filmu je, že je amatérský, ale hraje si na velké dílo s hloubkou, která by měla sahat až k surrealizmu. .. Jinak řečeno, chvílemi dospělé až surrealistické "tati, tati, prosímtě nenechávej mě tady..." a za chvíli dětské "paní soudružko, donesli jsme Vám květiny..." .. Je zde opravdu vidět, že zfilmovat knihu je obtížné. .... HODNOCENÍ: 40% (2*) ()
Hodne dobry film Jiriho Hanibala, celkem me zarazi tak nizke hodnoceni... Velmi dobre natocene s depresivni hudbou Jiriho Svobody, ktera se do filmu skvele hodi. Zaujmou i herecke vykony, v cele s presvedcivou Ranatou Maskovou ci budoucim playboyem Markem Vasutem (ve filmu Vojta, udivuje me, ze ne vsichni ho poznali:-) ). Z dospelych hercu dominuje duo Cupak-Stepankova, skoda, ze jejich postavy nedostaly vice prostoru! ()
Na téma dětského domova už jsem viděl lepší filmy...pseudo umělecká kamera a a flešbekové vyprávění film znehodnotili... ()
Psychologicky i lyricky laděný film, kde příběh sledujeme očima třináctileté dívky. Osud tomu chtěl, že se dostala do dětského domova. Rozvod rodičů, odtržení od sestry i matky, otec, jemuž byla dána do výchovy na ni nemá čas. Film jakoby sleduje dvě dějové línie. Vzpomínky na první zážitky z dětského domova a současná cesta za maminkou. Zajímavou roli zde má Jana Štěpánková (vedoucí dětského domova), která má své svěřence totálně přečtené a nic ji neunikne. Ve filmu hraje rovněž třináctiletý Marek Vašut a přiznám se, vůbec jsem jej nepoznal. ()
Knížka Velké trápení od Heleny Šmahelové patřila k holčičí četbě mé generace. Film, který byl podle ní natočen citlivě zobrazuje porozvodové zmatky a smutky dětské dušičky. Život v dětském domově té doby byl zobrazen dosti věrně, což mohu posoudit z osobní zkušenosti. Znovuuvedení filmu v televizi mě vrátilo někam do mládí, kdy jsem jezdívala ke strýci do takového zařízení a mezi „domovjáky“ trávila své prázdniny. Velmi dobré byly herecké výkony dětských představitelů, jaké se už dnes nevidí. Však taky z některých z nich vyrostly časem známé herecké osobnosti. ()
Přehnaně patetické a z dnešního pohledu neuvěřitelné. Což je vlastně dobře. Každopádně způsob vyprávění je více nudný než smutný... ()
Tohle je moc smutnej film. Vyborna Renata Maskova a stejne tak spousta detskych hercu. Ten tichej, smutnej usmev Renaty v uvodnim zaberu si pamatuju od detstvi... ()
Tak to dopadá, když si rodiče skrze děti vyřizují mezi sebou účty. Jana je bez matky a bez sestry, ale s otcem, který na ni nemá čas. Jana tak skončí v dětském domově, smířit se s takovým osudem ale nechce. Smutný film o smutných věcech. Někteří rodiče si možná ani neuvědomují, jak dokáží psychicky ubližovat vlastním dětem. ()
Myslím, že velké trápení mají hlavně děti s dospělými a ne naopak jak se snaží dospělí dětem namluvit. Takový film, už dnes nenatočí, i malé role jsou obsazeny tak pečlivě a příjemně, aby v dětském smutném filmu, alespoň na chvíli problikly milé oči třeba průvodčího ve vlaku (Šmída) nebo kuchařka (Motlová). Smutné je, že my dospělí nemáme rádi starosti a trápení a dětem, které je mají o tolik méně rádi jich někdy přiděláváme celé tuny. Tenhle stísněný dětský domov na konci aleje, tatínek, který si vezme dceru jako rukojmí vlastního nepovedeného života a drobné bojůvky dětí...to tohle film stvořilo. Za mě nejhezčí postavou je p. ředitelka (Štěpánková) a její milé oči, které vidí i to co ostatní dospělí ne. Smutný film. ()
Reklama