Šokugeki no Sóma

Na prestižní kulinářskou školu dorazil velký kuchař Jirka Babica, aby všem těm snobům předvedl, jak se má správně a levně vařit a že i to nejobyčejnější jídlo může při dobrém provedení chutnat prostě božsky. Navíc chce dokázat, že žádná situace není ztracená a že když nemá cibuli tak tam prskne citrón, to je přeci taky na C. O tom jak by to dopadlo si dokáže udělat obrázek každý sám.... Naštěstí Yukihiro Souma není takový kuchařský diletant jako Jirka Babiců a tak si své kulinářské umění nepiloval przněním receptů a šílenými experimenty v přímém televizním přenosu, ale pěkně pečlivě trénoval pod dozorem tatínka, který je podle předváděných kuchařských kvalit asi starším bráchou Gordona Ramsaye. Jistě poměrně často to našeho hrdinu také táhlo k různým šíleným kombinacím a tvarům, které by asi příčetný člověk nevymyslel, vždycky je přeci dobré zkoušet nové věci a zjistit třeba to jak se tváří děvče, když v ní jídlo vyvolá pocit, že jí právě brutálně ojela chobotnice. A tak i díky těmto omylům vypiloval náš hlavní hrdina svůj styl až na takovou úroveň, že při ochutnání jeho jídla ženám vlhnou kalhotky a muži ejakulují blahem a nyní je na své strmé cestě dokázat to, co se Jirkovi v životě nepovede, vydobýt si respekt mezi opravdovými kuchaři a já za sebe musím říct, že se na to na rozdíl od Babicových dobrot velmi dobře koukalo a že vaření ještě nikdy nebylo tak zábavné a napínavé. 9/10 (07.06.2019)

Nejlepší akční "gastroporno" je zpět v plné parádě! Hlavní ingrediencí je akce, napětí by se dalo krájet, k tomu přidaná špetka humoru a to vše podávané starými známými a stále skvělými kuchaři. Nedoporučuji dívat se z prázdným žaludkem, nebo třeba o půlnoci a teď mě omluvte, jdu vyžrat lednici... 9/10 (03.07.2016)

Pro mě osobně zatím nejlepší sezóna s tím, že se moc těším na pokračování. Zkrátka konečně jsem dostal celou elitní desítku a jako luxusní přídavek i opravdového záporáka (navíc s hlasem Aizena z Bleache), který má charizma, má plán a vše začíná působit dojmem, že teď už o něco jde. Zatímco ty předchozí sezóny by se daly označit za klasické sportovní anime, kde je v hlavní roli příprava jídla a tak tu máme jednotlivé souboje, turnaj, trénink atp. teď konečně dostáváme konflikt, politiku, střet různých přístupů k vaření... Prostě je to ještě zajímavější než to bylo a zároveň pořád stejně chutné a vtipné. Opět mám po každém dílu neskutečný hlad, ale nyní se k tomu zase přidává i slušná dávka napětí, která mi tam v minulosti začínala tak trošičku scházet. Za mě naprostá spokojenost a zatím nemám moc co vytknout. 9,5/10 EDIT 7.6.2019 - SLOUČENO S KOMENTÁŘEM Z 25.6.2018 - Totsuki Train Arc Druhá část třetí série je opět zajímavá, pro mě napínavá a finále s ochutnávkou velkého rozhodujícího a několika kolového soubojem je velmi povedené. I když je jasné, že to v budoucnu (regulérní čtvrtá série) přinese hodně flashbacků, hodně shokugeki a velkohubých monologů a měření ega (ale jsou lidé co přesně tohle mají rádi, třeba já...) a že tenhle souboj bude opravdu hodně dlouhý a nejspíš i natažený (což by zase mohlo následující sérii pro někoho hodně zabít...). Ale zpět k "Totsuki Train Arc" - bylo zajímavé sledovat, jak si naši hrdinové poradí se zkouškami, které byly nastavené tak, aby jimi neměli šanci projít. Někdy je to až neskutečně nereálné a skoro až směšné, jak moc se jim to snažili zkoušející zkomplikovat, prostě bylo až příliš vidět, jak moc se autoři snaží co nejvíc šokovat tím, co hlavní hrdinové musí překonat a samozřejmě šokovat i tím, jak originálně to nakonec zvládli. Na druhou stranu jsem dostal pro mě zajímavý souboj Yukihira x Hayama a také náhled do minulosti Yukihirova táty a jeho generace, čímž se mi odhalila motivace našeho zdejšího padoucha Nakamury... No a kromě toho opět klasika, velmi chutné zážitky, kdy jsem při přípravě jídla dostával chuť sám něco sníst, zábavné okamžiky, když jídlo jedli porotci - vše zabalené do slušné animace i zvukové stopy. Já si nestěžuji a pro mě je tohle anime především jako doprovod k obědu (nebo jen jako navození chuti před jídlem) libovým zážitkem. 9/10 (19.12.2017)

Na jednu stranu si říkám, že to bylo velkolepé finále všeho, na co jsem od prvotního setkání s elitou Tōtsuki a příchodem Azamiho čekal. Na druhou stranu si ale zase probírám, jestli to bylo tak super a velkolepé, jak jsem si to představoval. Jistě byla to jedna velká bitva, obrovský turnaj, ve kterém měla být ta nejlepší jídla a vrcholné gastronomické zážitky. No a byla tam spousta jídel o kterých jsem nikdy neslyšel a která nejspíš ani nikdy neochutnám (ale byla tu třeba i speciální pizza quattro formaggi a já hned dostal chuť si taky něco podobného objednat - tedy co se týká podpoření chuti k jídlu, tak to pořád funguje skvěle a můžu doporučit). Ale bylo to tak impozantní, nebo to byl jen vcelku obyčejný turnajový arc, který se mi líbil proto, že tam byly postavy, na které jsem se celou dobu těšil? Těžká otázka... Po pravdě jsem ani nebyl tak napnutý, jak jsem si představoval a sledovat, jak velký gastronomický orgasmus budou tentokrát mít členové poroty se postupně také začínalo trošku zajídat. No a finální čistě fan servisová schopnost Azamiho byla asi už těsně na hranici toho, co jsem ještě ochotný bez problémů přijmout. Ale tak byl to intenzivní turnaj a bylo to vcelku adekvátní provedení toho, na co jsem se těšil a tak dám ještě jednou 5* s tím, že se bojím, co bude dál, protože tady a teď by byl dobrý a za mě i logický konec, ale prý se jede dál... No uvidíme... Po 12. díle 8,5/10 (30.12.2019)

I mezi čtenáři mangy je BLUE arc velmi neoblíbenou částí a po shlédnutí anime spoustu jejich výtek chápu. Poslední série přichází po samotném vrcholu seriálu, kdy byl poražen nejlepší kuchař na škole, jehož jsme si tak dlouho schovávali a pěstovali. Je zažehnáno existenční nebezpečí pro školu a vše je v klidu a míru. Co chcete dál řešit? Takže se vezme záporák, který se objeví absolutně odnikud, dá se mu docela obstojné uvedení na scénu, kdy porazí jediného, koho hlavní hrdina porazit nedokázal, což ho automaticky staví na vrchol potravního řetězce a přidá se k němu ne zrovna uvěřitelná temná organizace, která ohrožuje směr, kterým se ubírá celosvětové kulinářství - je prostě opět třeba přijít s větší hrozbou. K tomu se z ničeho nic přihodí další, divný a odněkud vyčarovaný cíl pana Saiby, který na nás autor hodí jen tak bez ladu a skladu, aby tomu dodal nějakou emocionální hloubku, ale ono to moc nefunguje. Přidáme klasický turnajový arc, záporákovi dáme naprosto absurdní super schopnost, aby to zase šlo celé o jeden level dál. Pak přidáme mama drama, spoustu podivných postav z tajemné organizace, které se objeví a zmizí, takže na ně ve vteřině zapomenete a jsou tam jenom jako překážky a nakonec uděláme ze seriálu o Somovi vlastně rodinnou ságu klanu Nakiri s dalším hodně podivným zvratem, který dává jedné z motivací záporáka další, hodně vtipný rozměr. Je to uplácaná kaše, která zrovna nedrží pevně dohromady. Je to uvědomění, že zatímco Hvězdné Války byly ságou klanu Skywalkerů, tohle je zase hlavně o klanu Nakiri s tím že postava, po které se to jmenuje, je vlastně zdejší Han Solo a tohle finální jednání je poslední trilogie od Disney. Je to zklamání, dort pejska a kočičky, kdy autor chtěl říct mnohé, ale moc nevěděl jak na to. Dílo u kterého si říkáte, že kdyby to celé skončilo předchozí sezónou bylo by to lepší. Vše je o level pitomější, absurdnější, přehnanější, sázky jsou uměle vyhnané výš, ale pořád to občas sem tam funguje. Je to nastavovaná kaše ze všeho, co zbylo v lednici po výborné večeři, která je sice pořád k jídlu, ale rozhodně to není velkolepý gurmánský zážitek, ale k obědu o víkendu pořád ještě docela dobrý... 6/10 (29.09.2020)