Neohlížej se, jde za námi kůň!

Dva mladí kluci v době normalizace, velká sběrová loterie, kůň, závodní motokára, sousedské problémy, pionýři, Věra Špinarova a strýček Jedlička, herecké výkony tedy zrovna nic moc, lehký námět od Zdeňka Mahlera, ale celkem poněkud těžkopádná realizace. Suma-sumárum, v dnešní době už lehce podprůměrná komedie, určená především mladým a neznalým divákům (nebo takhle-spíše pamětníkům) a jejímu trpělivému rodičstvu. Mě tedy nikdy moc nevzala, ani jako mladého. 1,5/5*. (28.07.2007)

Sice to není vyloženě špatný film, ale z dnešního pohledu už takové pitomině ani nikdo neuvěří. Kůň jako hlavní cena v soutěži a navíc dětské, to by snad nevymysleli ani ti nejsoudružštější soudruzi. Zvláště, když by jim bylo jasné, že výherce obývá hlavní město. V bkáznivé komedii bych to bral, ale v dětském filmu těžko. I proto, že hlavní cenou je motokára, takže další ceny by mohly a měly být logičtější i hlediska doby a věku výherců. A že by se zrovna konaly bláznivé humoristické orgie při trampotách s koněm se taky říct nedá. (03.09.2020)

Na tomto filmu vnímám pozitivně především skutečnost, že se jedná patrně o jediný film v dějinách české kinematografie, v kterém se Jana Švandová nesvlékla. Celkem příjemný dětský film. Akorát nechápu platonickou lásku mladých bratří vůči zpěvačce Věře Špinarové. Jedna z mála větších rolí skvělého Jana Faltýnka. (26.07.2010)

...Tyhle relikty minulosti... Jaké to trpké připomenutí, v jakých sračkách jsme to žili a jakou >tů kultůrů< nám tenkrát >kulturněvýchovní< pracovníci vy(t)vářeli. Ano, i zde jsou kořeny dnešní sračkoidní české filmové a televizní tvorby, to normalizační lůzráctví pevně zakořenilo a nejspíš na věky z(de)formovalo českou audiovizuální scénu, neboť ty sračky z generace do generace prosakují - až stávají se normou... Ubohý námět a scénář, stupidní dialogy a toporné herecké výkony, plytký a celkově vlastně takový >laciný< film... Je zajímavé (soudě i podle zdejších hodnocení), jak i ta dnešní doba těmto hovadinám dopřává... - - - P.S. Až se mi nechce věřit, že na téhle pionýrsko-agitační srajdě měl nějaký podíl Zdeněk Mahler. Smutné... (02.04.2006)

Bylo mi dvanáct, chodil jsem na základku v Holešovicích a jednoho dne nás ještě se spoustou dalšího žactva nahnali do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka na tribunu venkovní scény. Dělali jsme zadara statisty při předávání cen - totiž toho koně. Milí filmaři! Opravdu jste si mysleli, že jsem vám tehdy, na počátku puberty, byl na to odporné, debilní pitvoření úchylného Strýčka Jedličky zvědavej? Či že jsme byli tak blbí, abychom věřili, že nějakého kokota DOOPRAVDY napadne dát pionýrům za sběr papíru koně? (24.12.2018)