Ready Player One: Hra sa začína

Je to snad poprvé, co jsem nejprve četl předlohu a pak viděl film, takže toho musím náležitě využít. Stevenovi Spielbergovi se minimálně u mě povedlo zhmotnit představy a fantazie, které ze stejnojmenné knihy přímo tryskají a v první polovině filmu jsem si říkal, že jestli to bude celé z 90% z prostředí OASIS (přesně to, co neměl filmový Animus v Assassin´s Creed) a jakože bylo, tak bych si místo toho střihl nějakou 6-8 dílnou minisérii s rozpočtem Altered Carbon. Prostě bych se na to mohl koukat pořád. Napoprvé je prakticky nemožné zachytit všechny skryté twisty, různorodé postavy, tajemství a všemožné easter eggy nasáklé moderní i osmdesátkovou popkulturou. Akce je na špičkové úrovni a například závod, který byl hlavní chloubou trailerové kampaně je ještě o dva řády epičtější než v upoutávkách, až jsem si říkal, že to musel točit nějaký podstatně mladší nadšenec a geek typu Duncana Jonese (tedy pokud by ten teď neupadl v nemilost). Zatímco v první hodině filmu příběh sice jede rychlostí blesku, ovšem ještě víceméně podle knihy, v druhé polovině se už děj s předlohou rozchází v podstatě ve všech linkách a čtenáře knihy jistě také mnoho věcí překvapí, nutno říct, že vesměs pozitivně. Okolnosti v reálném světě mě hlavně po plném našlápnutí plynu v OASIS bavilo podstatně méně a vyloženě jsem se těšil, až neškodný Tye Sheridan s mojí oblíbenou Olivií Cooke nasadí VR brýle, ke cti režiséra ale musím dodat, že v závěru se umně daří mezi těmito realitami plynule přeskakovat a seňor Spielbergo si nevystřílí všechnu munici už na začátku. Takže co je vlastně Ready Player One? Našlápnutá audiovizuálně nádherná povinnost v kině pro všechny fandy her a limitovaně i filmů, která prostě musí vydělat. Tolik zklamání krátce za sebou (Tomb Raider, Pacific Rim 2) už bych nezvládl.. PS : Jestli je jeden film, který bych doporučil před RPO vidět, tak Kubrickovo Shining, nic víc neřeknu. (28.03.2018)

Kdo jiný by měl natočit film, který čerpá z osmdesátých let, než jedna z jejích hlavních filmových ikon, Steven Spielberg. Navíc přizvat jako hudebního skladatele (i když můžeme přemýšlet, jak moc to byl záměr) Alana Silvestriho, je odkaz na druhou. Ze začátku mě snímek moc nebavil, ale postupně, jak se člověk pomalu ale jistě dostával do jeho světa, jsem byl čím dál víc pohlcen. DeLoreanem, King Kongem, Zemeckisovou kostkou, i mým nejoblíbenějším citátem ze Supermana, plakátem starosty Goldieho Wilsona, MechaGodzillou a tak. A to prosím osmdesátá léta nijak zvlášť nemusím! Co se týče obrázků, zažíval jsem po dlouhé době v kině opět tu fanouškovskou fascinaci filmem. Pokud si ale vybavím slova a situace, už to tak slavné není. Hrdina - outsider, hrdinka, která má co skrývat, génius, který je nespolečenský. Takovou tunu klišé by jiný film neunesl a v podstatě je s podivem, jak se to zde tvůrcům podařilo obstojně zvládnout. Pravda, osmdesátá léta byla hodně plytká, ale že se takto sofistikovaně bude obsah snímku odrážet v tom, o čem vypráví, se mi věřit nechce. A na mém hodnocení to musí být vidět. 90%. (05.04.2018)

Steven Spielberg využil veškeré zkušenosti z předchozích filmů a vměstnal je do své sci-fi novinky Ready Player One. K těm zkušenostem ale navíc použil všechen ten talent, co má, bez kterého by vlastně neudělal kariéru a připravil tak vzorový blockbuster, který prostě musí bavit. Jenže on šel se svojí drzostí ještě dál a klasický blockbuster rozdělil na hranou a kreslenou formu, kde ta kreslená má prim. A aby toho nebylo málo, tak v závěru tu kreslenou vměstnal do reality, aby nám všem vytřel zrak a ukázal to, jaký génius mu dřímá v hlavě. Klobouk dolů. Ready Player One je prostě mazec. Využívá všechno z osmdesátek a devadesátek. Naráží na tolik popkulturních bodů, až mi z toho bylo teskně. Když si například pohraje s Osvicením od Kubricka, tak si až říkám, jestli to Steven s tou genialitou nepřehnal. Jenže ono těch geniálních momentů tu není zase tak moc, čímž ve mně trošku hlodá otázka, jestli toho z těch osmdesátek a devadesátek nemohl vytěžit víc. Třeba hudebně se tu mohl vysloveně vyřádit. Každopádně to beru, natočil to podle sebe. Třeba závěr měl naprosto perfektní grády. Sice si tu Mark Rylance totálně urval kus filmu pro sebe, ale to mi popravdě vůbec nevadí. Jsem rád, že na něj Steven narazil a jsem ještě raději, že ho obsazuje. V Mostu špionů mi totiž dokázal, jak velký herec je. No a tady to zase bez problémů zopakoval. Nádhera. A já doufám, že to není poslední nádhera v podobě spolupráce Spielberg - Rylance. Tím ale nechci říct, že by si ostatní herci nezasloužili pochvalu. Jen konstatuji, že zbytek herců je tu na stejné úrovni, jako celý film. (18.04.2018)

Po zhlédnutí trailerů jsem měl obavu, protože jsem většinu záběrů vůbec nepoznával a vypadalo to jen jako generický digibordel. Po zhlédnutí filmu musím říct, že obavy byly zbytečné a jde o zdařilou adaptaci (Ernest Cline by snad své dílo dobrovolně nezmrzačil). Změn oproti knize je hodně, ale jde o pochopitelné změny ve prospěch atraktivity pro filmové plátno - trikový velkofilm, ve kterém se jen hrají osmibitové hry, by asi diváky nenadchl. Takže tři hlavní úkoly jsou úplně jiné. Návštěva hotelu z filmu Shining je skvělý nápad, škoda jen, že tam nebyl Jack Nicholson se sekerou. Místo úvodního automobilového závodu ale šlo vymyslet něco lepšího, to je nejslabší část filmu. Taky scény, kdy se má Parzival poprvé setkat s živou Art3mis a Aechem, se mohly více emocionálně rozvinout a udržet diváka trochu více v napětí. Tady se prostě herci bez varování objevili na plátně a bylo hotovo. Popkulturních odkazů je tu hafo, a čím více se orientujete, tím víc se vám bude film líbit (schválně, kdo si všiml Art3misina trička Joy Division?:) Závěrečná bitva je bombastická a rozhodně doporučuji koukat v kině a ne na monitoru. No, a digibordel to sice je (většina filmu je komplet CGI), ale tentokrát se výjimečně jedná o OPODSTATNĚNÝ digibordel (jsme přece v MMORPG budoucnosti), takže cajk:) (29.03.2018)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)