Dědeček, Kyliján a já

To je taková škoda, že pro děti se už nic netočí. Současná doba si vystačí s jejich kritikou, že celé dny tráví na internetu. Jenže hrát si venku je o ústa, a to je zrovna nemusí přejet lenošná koza v SUVčku, z kterého nevidí na silnici. Kultura pro děti se taky žádná nedělá, v rámci hyperkorektnosti je velice nemoderní jít do cirkusu, protože v něm týrají zvířata. No tak jasně, bylo by asi lepší jít na jatka, protože tam se se zvířaty mazlí. Ale dosti žehrání na současnou dobu. Tenhle film je krásně poetický, zasněný a celkem romantický. Mezi dědou a vnukem skvěle funguje chemie. (06.07.2022)

"Já už jsem starej, já už mám tu svou plavbu za sebou," říká dědeček svému pětiletému vnukovi Jožinovi. A přeci se dá nakonec vnukem přemluvit, aby místo odchodu do domova důchodců ("školky pro staré lidi", jak tomu roztomile říká Jožin) si nechal opětovně postavit svůj domek (co má padnout kvůli stavbě nové přehrady) a mezitím se na zimu přestěhovat do Prahy. Moc hezký a poměrně poeticky vyprávěný film o tom, že jak fungují (nebo spíše jak by měly fungovat) mezigenerační vztahy. Jen tedy jako moc nechápu zdejší obsah filmu. Přestěhování do Prahy se odehraje až v samotném závěru filmu a o "přenesení venkovské pohody" lze snad (ale ve velmi omezené míře) hovořit jen v poslední scéně, kdy dědeček jede na oslíku Prahou. Jinak ten film je hlavně úžasný tím, jak poukazuje na oboustrannou prospěšnost vzájemného obohacování mezi stářím a mládím. Kluk se naučí od dědy plavat, chytat ryby a sní sen, že jednou jako jeho dědeček bude námořníkem. A dědeček? Ten díky svému vnukovi získá novou chuť do života. (23.08.2017)

Kde jsou ty časy... Nu, musel jsem si zase jednou povzdechnout, protože >v rámci žánru< ani po téměř půlstoletí neztratil tenhle poetický film své kouzlo (a kde jsou už dnes ty současné podbízivé uhýkané srágory, že...) a navíc - pro vnímavé fandíky - se zde asi poprvé v českém filmu objeví dva úžasné technické klenoty té doby - nadčasový sportovní kabriolet Porsche 356 a d.m.s.n. nejkrásnější letoun všech dob - Sud Aviation Caravelle. ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Sud_Aviation_Caravelle ) . . . A za ten příběh - ach dědečku i Kyliáne, pamatuju si vás! Vrátil jsem se s vámi zase po letech do dětství a byl to pěkný výlet! Tak šťastnou cestu... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách černobílých, hodnocení po repete 13.4.2013 na tv Barrandov /zas po čase jeden z mála smysluplných počinů téhle stanice/ 348., komentář zde nostaligický coby dvacátý - 13.4.2013) (13.04.2013)

Pohodový, jemně laděný, poeticky prázdninový příběh, nejen pro nejmenší diváky a jejich rodiče. V hl.roli perfektní David Schneider, o dva roky později se předvedl v podobně laděném snímku "Červená kůlna" opět od režiséra Hanibala, dědečkem mu zde ale nebyl Bohuš Záhorský nýbrž Rudolf Deyl ml. jako děda Karpíšek samorost a převozník v jedné ze svých posledních nezapomenutelných rolí. Film byl ve své době ověnčený řadu neméně významných festivalových cen.. (12.05.2006)

V poctivém smyslu slova rodinný film-krásná magická hudba, mám ho navždy pod kůží....Film o čistých duších... Deyl už byl během natáčení velmi nemocný -až tak- že se filmový štáb o něj strachoval. Malý David kterému před natáčením snímku zemřel otec k Deylovi velmi přilnul a těžce tuto situaci nesl. (18.10.2012)