Červená kůlna

"Kdyby tys kupoval Aljašku, tak jí maj dodnes Rusové."                                                                                                          Příjemný pohodový film, který pohladí. Lék na dnešní uspěchanou dobu, atmosféra doplněná muzikou Evžena Ilína. Všechno ostatní už tu napsali vypravěč, Siegmund, Sator, pytlik... (12.03.2015)

Moc pěkný film, v kterém excelují jak David Schneider, tak i Bohuš Záhorský. Snad škoda, že tam více příležitosti nedostal Darek Vostřel. I když je tento film tak trochu věkovitý, ukazuje stále platnou pravdu, a to, že děti potřebují někoho, s kým by si mohli povídat, hrát si – no prostě někoho, kdo by se jim věnoval. Bohužel tím někým je dnes v mnoha případech počítač. (25.03.2014)

Tak tyhle filmy vůbec nejsou moje parketa, ale tento stál za to. Příjemný relax na chvíle klidu. Takové prosté pohlazení po životem smýkané dušičce. Skvělý pan Záhorský, ale i ostatní. Jen škoda, že i zde nebyla vynechána agitační scénka, ale až tak hrozné to nebylo. Poněkud mi uniká věta v textu ofic. distributora kde se píše, že příliš zaneprázdnění rodiče nemají na své děti čas. Tak tojsem nepochopil, věnovali se ve filmu Míšovi rodiče málo??? No, to už je vlastně jedno. U mne ty nejlepší tři hvězdy jak Brno. 201110065951/6030 (10.09.2013)

Hřejivý a laskavý snímeček, který musí pohladit po duši a to nejen dětského diváka. Svěží, dobrodružný, plný překvapení, sympatických klukovin a nezapomenutelných hereckých výkonů zejména Bohuše Záhorského jako osamělého dědy a jeho dětského přítele Míši (David Schneider). Také bych bral takového dědu, ale já si na své dětství ale rozhodně stěžovat nemůžu a mí rodiče na mě rozhodně čas měli:-) Stále ale lepší nějakej, i když jen cizí, než nechat dítě napospas ulice tak jak se tomu děje dnes..Perfektní hudba: Evžen Illín. Těžko říct k čemu ji přirovnat se musí slyšet... (01.02.2009)

Nádherný, až překvapivě harmonický výlet na periferii. Když se pan Horáček dostane při hledání přístřeší pro své embéčko ke staré boudě pana Andrýse, protnou se rázem světy všech zúčastněných a nic už není jako dřív. Rozšafný stařík okouzlí jak malého Míšu, který v něm nachází kamaráda, jehož nenalezl mezi svými vrstevníky a jenž se stává jeho průvodcem neznámým světem zapomenutého stáří, v němž samotu nezastíní sebevětší činorodost, tak paní Horáčkovou, kterou těší jeho staroškolní gentlemanství, a nakonec i pana Horáčka, jak se ukáže především v závěrečné scéně (jejíž ohromná emoční hloubka je podána jen náznakem, se sympatickou skromností a nepatetičností). Bohuš Záhorský je coby pan Andrýs dokonalý, utváří svou postavu komplexně, jazykově i mimicky, je v něm koncentrována veškerá trpká poezie jeho situace. Jeho sklepní byt je království vzpomínek probouzených starými předměty a (proč to neříct?) chlastem. Vše přítomné, „aktuální“ je redukováno jen na nohy chodců míjejících okna jeho bytu bez povšimnutí. Bouda se starou, nepojízdnou pragovkou má nezastřeně lhotákovský půvab, a asambláž harampádí v ní je opět především šifrovanou biografií jejího majitele. Výborní jsou i Darek Vostřel a Jana Štěpánková coby rodiče a samozřejmě i David Schneider v roli chlapce Míši. Jeho oči jsou klíčem k obraznosti celého filmu: ta přes svou civilnost nepostrádá krásu (spočívající ve výběru a kombinaci zachycovaných zátiší a scén), danou právě dětským okouzlením z nově poznávaných skutečností. (10.01.2010)