Sezóna príšer

Sezóna příšer je ukázkou konce světa, jakési apokalypsy. Děj tohoto snímku začíná v hotelu a posléze se přemístí na otevřené pláně. Miklós Jancsó se zde navrací do prostor, kde byl například natáčen Svěží vítr (celkově Sezóna příšer navazuje na Svěží vítr). Film funguje na stejné bázi jako předchozí filmy Jancsóa. Postavy (skupiny) pobíhají dle daných choreografií a vedou dialogy. Jelikož se jedná o apokalypsu, někteří lidé zde umírají a kolem dokola například hoří oheň. Fabule se v tomto případě skládá docela složitě, film je zmatený a smysl se hledá těžko, ale jelikož se jedná o apokalypsu je to nejspíš režisérův záměr. (17.02.2012)

V Sezóně příšer se schází tradiční Jancsóovi herci i různé osobnosti maďarské kulturní scény, ve kterých se ale – přiznávám – neorientuji. Některé scény se odehrávají na místech, kde začíná a končí Svěží vítr, ale jejich symbolika pro mě byla (na rozdíl od druhého zmíněného Jancsóova snímku) tentokrát mnohem hůře čitelná. Přispěl k tomu i fakt, že tradiční Jancsóovo střídání rolí je zde přivedeno ad absurdum, když se nemění jenom role, ale i samotné charakteristiky postav. //SPOILER// Ten koho jsme měli za vraha a zlou osobu, se ukazuje jako někdo úplně jiný a podobně. //KONEC SPOILERU// Motivace postav mi často přišla nejasná a jejich jednání naprosto nečekané, což ale v takto extrémním provedení již nepovažuji za klad. Jakoby dál a do extrému šel Jancsó znovu i v rovině stylu. Kamera podniká dlouhé jízdy, mění úhly a jejím zorným polem prochází ve složitých vzorcích různé postavy. Hloubka prostoru i čas vyprávění jsou komplikovány novým prvkem videa. Na televizích umístěných v mizanscéně sledujeme scény, které jsou flashbacky nebo flashforwardy, případně se poté vůbec ve filmu neobjeví. Shlédnutí tohoto filmu rozhodně doporučuji až po nakoukání některých předchozích Jacsóových filmů. (20.02.2012)

Po dlouhé době shánění jsem to konečně našel, stáhl a jeden člověk mi k tomu sehnal titulky (anglické), takže jsem se na to mohl podívat. A nelituju toho, Sezóna příšer je strašně zajímavý film, který je vlastně čistě mysteriózní (na katastrofický to má málo katastrof). Je to tady jedna podivná a záhadná scéna za druhou, všechno začne v hotelu (už jenom ta scéna na začátku, jak tam lítá ta helikoptéra a do toho tam chlap hraje na saxofon a je strašný vítr na mě působila takovým dojmem, že "se tady něco děje" a pak se to přemístí kamsi do polí (miluju ❤) a tam se to tak nějak "rozjíždí". Ono upřímně, první polovinu mě to dost bavilo, ale v druhé polovině už můj zájem šel rapidně dolů, i přesto, jak silné to bylo. Pravda, kdyby to mělo pořádnou atmosféru, tak mě ten film nepustí ani náhodou. Dějové to moc není (prostě začíná apokalypsa, náhodná místa v náhodný čas vybuchují včetně vody a do toho se tam lidi chovají divně a postavám se mění charaktery). Co jsem četl, mají tu hrát známé osobnosti maďarského filmu, ale kromě Tarra a Cserhalmiho nikoho dalšího neznám. Já se taky o maďarské filmy moc nezajímám, ještě tak Fliegaufa znám, ale ten v době vzniku filmu byl někde na základce. No, jak to shrnout, je to hrozně zajímavý film, ale je taky dost utahaný a málo dějový, s tímhle šlo dělat dost. Ale jsem rád, že jsem to sehnal. 3* (20.02.2019)

Maďarský příspěvek k postmodernímu skepticismu. Vezmeme-li si jako referenční rámec "Svěží vítr" (ale i filmy z pusty, které Sezóna svým celkovým stylem velmi připomíná), můžeme vidět zjevnou hořkost a tragikomickou ironii nad vyprcháním revoluční (či masové) dějinné energie, která poháněla v pozitivním i negativním smyslu "Hrdiny" těchto filmů. V 80. letech nám již zbývají jen individualističtí "hrdinové", uspokojení vzrůstem počtů automobilů a televizí na jednoho obyvatele, kteří se sjíždí do dějiště svého mládí - pouze zavzpomínat. I když ne tak docela, protože Jancsó na svou snahu po hledání lepší společnosti nezanevřel, nicméně postavy trapně usilující o její naplnění jsou jen tragikomické figurky (spor vědce, snažícího se docílit rovnosti lidí operací mozků lidí, a filosofa, hlásajícího přirozený aristrokratismus s eliminací neschopných...). Výsledný skepticismus nad možností dosažení spravedlivé budoucnosti se v rovině obsahu ukazuje v neustále relativizaci všech alternativ (spoiler: rovnost pomocí operace lidí - vraždy - myšlenka katastrofy jako očisty (musí zemřít všichni) - všichni zemřou X nic se nestane - přijde Ježíš (!) a všechny oživí - filosof s vědcem zabijí Ježíše - Jancsó uzavře film citátem z bible, která je ale vzhledem k situaci zjevně sarkasticky míněná...). A relativismus obsahu se přelévá i do relativismu a eklekticismu formálního. (08.05.2014)

Jsou režiséři, u nichž máte s opakovanými návštěvy jejich tvorby pocit, jakoby si vytvořili svůj vlastní samostatný žánr, který pak natáčí pravidelně. Miklós Janscó rozhodně k nim patří i díky tomu, kolikrát rozehrává vysoce stylizované dění zasazené do polí, ačkoliv oproti svým starším filmům v tomto duchu, které jsem viděl (Lid dosud prosí a Elektra a její pravda), tentokrát začíná v moderním civilizovaném světě a obohacuje svůj styl nečekaným zacházením do interiérů i častou přítomností moderní techniky včetně televize. Jedna z postav se ptá, co je to vlastně zločin – já jsem se trochu ptal, kdo za tu příchozí sezónů může a kdo se za těmi příšerami skrývá? Jsou v tom příroda a záhadné jevy nebo prostí lidé, jen narozdíl od zločinu, za nějž odpovídá jedinec, tentokrát je má na svědomí spíše lidstvo jako celek a s ním závratný pokrok civilizace? Sezóna příšer je hodně zvláštním filmem, jemuž možná chvílemi škodí absence souvislejšího příběhu, a ve kterém mě občas zaskočilo pár na můj vkus příliš abstraktních výjevů (které jsem moc nepobral). Přesto mě většinou zároveň fascinovalo sledovat celé dění uprostřed apokalypsy, během níž se strastiplné dění poeticky střídá se sérii sborových zpěvů, tanců a folklórních rituálů a lidové umění doplní jindy hra na moderní nástroje. Jak mě naprosto vtáhla úvodní scéna s vrtulníkem a hrou na saxafon, stejně závěr s fantaskním plesem povstalých mrtvol mě svým ztvárněním dostatečně uzemnil. [80%] (20.11.2022)