L'Affaire des divisions Morituri

Divoký, protestní experiment zabarvený do modré, zelené a náznakem červené barvy. Punk film (i hudba) o dekadentní Evropě...recenze v panorama-cinema (IMDb)..(max.70%) (30.08.2021)

Výsostně politická levicová dystopie zasazená buď do nepříliš vzdálené budoucnosti nebo alternativní současnosti, v níž jednou z mála možností odporu vůči buržoazní společnosti je účast v moderní verzi gladiátorských zápasů, provozovaných na mezinárodní, ale přesto ilegální úrovni. Film se soustředí na Ettorea, jednoho z nepřizpůsobivých, z něhož se díky postavení šampiona stává celebrita tohoto undergroundového světa, což mu zároveň umožňuje projevit své revoluční tendence. To ale nevyhovuje jeho agentovi, který má díky němu problémy se státním aparátem. Jak to dopadne je poměrně zřejmé... revoluce je jako černá díra a mívá ve zvyku požírat své děti a vše v blízkém okolí. Tahle stručná synopse vypadá docela prostě, nicméně film samotný až tak přístupný není. Ossang je očividně experimentátor a solitér a ač bych film určitě necharakterizoval jako experimentální, jisté prvky tohoto přístupu jsou viditelně zřetelné, ať už v samotném řazení scén, nervním střihu nebo vynalézavé kameře, volící často netypické úhly. Změny barevného ladění obrazu s občasnými mezititulky upomenou na období němého filmu, zároveň mi to však díky silné punkové stylizaci evokovalo japonský cyberpunk. Tomu dále napomáhá použitá hudba, jež je výhradně industriálního a punkového směru. Ossang ostatně z takového hnutí vyšel, takže zde krom skladeb Tuxedomoon, Lucrate Milk, Cabaret Voltaire nebo Throbbing Gristle zazní i jeho vlastní kapela M.K.B. Fraction Provisoire. Do toho sází odkazy na RAF, filozofii a literaturu minoritních autorů, takže proč z toho nejsem nadšen tak, jak jsem očekával? Zřejmě proto že mi to přišlo až moc nesrozumitelné, a ve srovnání s pozdějším Docteur Chance ne tak vyzrálé. I přesto na 150% doporučeníhodné a případný nosič zařadit na poličku hned vedle rané tvorby Sogo Ishiiho a Shinya Tsukamoty. (28.12.2022)