Bez konce

Na Kieslowskeho až moc nevyrovnaný film, který je složen ze dvou prolínajících se linií. V té první sledujeme jak se žena vypořádá s manželovou smrtí, přičemž nechybí ani přesah za hranice lidského života (Kieslowski tímto motivem neplýtvá a chytře ho využívá jenom tam, kde je to nezbytně nutné). Snímek bohužel obsahuje i politickou linii, která není ani zdaleka tak zajímavá a spíše nudí. Asi nejpozoruhodnějším na celém filmu je výkon Grazyny Szapolowske a také samotný závěr, který je nevídaně mrazivý. 7/10 (21.08.2009)

Ukázka polského ateistického filmu, který navozuje morální dilemata na pozadí stanného práva začátkem 80. let. Kieslowski to však podává způsobem, který nejen že rozhodně není pro Polsko typický, ale je vysloveně ďábelsky falešný. Lidé jsou zde bez Boha, bez naděje, zcela ponecháni sami sobě a chovají se (proto) jako blázni. Mladá atraktivní vdova po advokátovi (a svědomitá matka) se dává jako prostitutka cizinci jen proto, že jí jeho ruce připomínají zemřelého manžela (!). Nakonec pak šoupne svého synka Jacka k babičce a spáchá sebevraždu, aby „šla“ za svým mužem! To je případ pro psychiatra či exorcistu. Formálně film působí zajímavě, má to depresivní atmosféru, dobré herce, hudbu, ale jako celek je to absurdní. Tento film mohou, dle mého názoru,. kladně hodnotit jen nějací umělečtí snobové ve svých klubech. (06.02.2008)

Vynikající osobnost neprávem podceňované polské kinematografie Krzystof Kieslowski v tomto sugestivním filmu naznačil až s krutou důsledností skutečnou tvář tzv. socialismu v Polsku osmdesátých let. Předčasně zesnulý tvůrce v zemi, kde nábožensky cítit stále znamená v lidovém povědomí skutečně žít, sahá po paralelnich dějích - duchovém, klíčícím v duši smutkem sklíčené vdovy, která nejen nechce, ale také nedokáže a neumí zapomenout, a reálném, který ony mystické zážitky sráží nesmlouvavým pohledem vědy do roviny projevů bolestně zasažené a těžce zraněné psychiky. Touha po splynutí s mrtvým je silnější než vdovino mateřství i vůle žít. Ani zoufalá snaha zahlušit toto vnitřní osobnostní zemětřesení (nikoliv propadnutí prostituci) nestačí. Děj i vdovin život spějí k hrůznému, ale nevyhnutelnému závěru, jenž v sobě zahrnuje i mravní a hodnotový marasmus pozdně stalinistických režimů ochabujícího vnějšího sovětského impéria. U nás neznámá, krásná Szapolowska hraje svůj part s virtuozitou geniální dramatické umělkyně, kamennou tváří, která skrývá dmutí a otřesy, jež jí prochvívají, takřka dokonale. Více než různé dramaticky i herecky nedomrlé domácí české pokusy prostředkuje skvělý Polák i poučeným našincům duchovní korozi naší normalizace a totální rezignace společnosti té doby. Přes pomyslný piják tohoto negativu jako bychom sami sobě najednou rozuměli podstatně líp. (20.10.2007)

..„Umřel jsem.začal jsem se vzdalovat, všechno jsem viděl trochu seshora, bylo mi dobře, byl jsem klidný, to ticho.Na chvíli jsem si pomyslel, že bych se mohl vrátit k sobě samému, kdybych chtěl, ale v situaci jaká nastala, mně bylo mnohem lépe“....... Urszule náhle zemřel manžel (obhájce v politických procesech), ale neodešel úplně, zůstává na světě dál, v posmrtné existenci člověka, který něco nedokončil za svého života. Neseděla mi politická rovina filmu, která rušila tu mystickou, v jinak velmi zvláštním a nepříliš známém filmu o lásce, životě a smrti, s vynikající Grazynou Szapolowskou v hlavní roli. (24.11.2005)

Po dlouhé době opět film, který mě pořádně chytl za vnitřnosti a roztročil je jak na centrifuze... Těžká deprese, až Bergmanovské dusno a minimum naděje... Nechá vás sáhnout si hluboko do morálního svědomí a pořádně si připomenout a užít všechny vaše bolestivé ztráty...a přitom se pořád nejedná o nesnesitelně těžký film, Kieslowski zapojením metafyzična dokáže vnitřně kruté scény střídat s jímavě lidskými a dojemnými... výjmečný zážitek, kterému jsem zcela podlehl - na konci mě autoři měli přesně tam, kde chtěli a to je dobře. (31.10.2007)