Mr. Robot

Jako by to bylo včera. Léto 2015, já zevluju na brigádě a v časáku se dočítám o novém seriálu Mr. Robot. Téma hackerství mě zase tolik nenadchlo, ale hlavní hrdina, "podivín", trpící úzkostí, depresí a dalšími život zpestřujícími srandičkami? Count me in! (A taky mě samozřejmě celkem nadchla vizáž tehdy ještě neznámého Maleka, co si budeme… :D) Tak jsem se vydala na cestu, o níž jsem neměla ani tušení, kam všude mě zanese. Jaké hloubi lidské (mé) duše mi dá prozkoumat. Ale, sakra, i kdybych to předem věděla, copak bych to nepodstoupila znovu? S největší sebedestruktivní radostí! Všechno to systematické ničení. Mentální zneužívání. Závěrečné mindfucky. Jestli jsem po konci některé epizody neměla hubu dokořán, panicky jsem se nerozhlížela po okolí, jako bych tam snad měla najít nějaké rozřešení, a neječela what the fuck!?, tak to byla výjimka. Mr. Robot ale samozřejmě nebyl jen naprostý scenáristický masterpiece (i když se už nějakej ten pátek taky věnuju vymýšlení příběhů a jejich proměňování do textové podoby, NIKDY nebudu ani z pětiny tak dobrá jako televizní Michelangelo Esmail! Všechna čest!), taky to bylo obří, do těch nejmenších detailů vypiplané audiovizuální Dílo s tím největším déčkem. Pro mě osobně byl pak důležitý hlavně vzhledem ke vzkazu, který předával. Nemluvím o jistých pravdách o naší společnosti, o tomhle věku atd., mluvím o upřímné výpovědi o lidech z trochu jiné strany barikády, if you know what I mean. O těch, kteří denně svádí úplně jiné boje… Tohle všechno vykrystalizovalo právě v poslední sérii, kterou ani nedokážu slovy popsat, jak moc mě dostala a jak jsem se ještě víc než kdy jindy v některých situacích viděla..., což je jako vlastně dost smutný, ale whatever. (Překvapivě to tentokrát byla třeba dost Darlene, obzvláště v s04e04.) Před velkým finále, na konci jedenáctého dílu, jsem už byla tak vydrážděná, že i když de facto neskončil nijak tragicky, měla jsem další nervový kolaps čistě jen proto, páč "on to zase udělal, zase zmuchlal mou naivní důvěru a odhodil ji někam do temné propasti, zase mě tady nechal bezbrannou s milionem otázek a já už nemůžu dál". Musela jsem dál. Šla jsem dál. A nyní můžu říct, že jsem dokončila asi ten největší seriálový počin mého života. Děkuji. (28.12.2019)

Objektivně možná ne nejlepší, ale subjektivně asi můj úplně nejoblíbenější díl v celé historii seriálu. Nepamatuju si, že bych se u Mr. Robota někdy tolik smála (viz třeba komický závěr se Santou). Nepamatuju si ale ani, že bych u nějaké epizody Robota brečela tak jako u téhle. Hodně silný díl, jak jen díl o vánočním večeru několika ztroskotanců může být. O dalším vizuálním pornu ani nemluvím, obzvláště scény ze zasněženého lesa. Zvolnění děje mi nevadilo, naopak. Velké finále se blíží a podobně oddechové epizody jsou jen k mentálnímu dobru diváka. Ehm. "Oddechové". PS: v oblíbenosti byl tento díl samozřejmě už překonán! (29.10.2019)