Päťdesiatka

Překvapivě to není vůbec, ale vůbec špatné. Na rozdíl od spousty komedií tu skutečně funguje humor, když je skutečně černý, místy až morbidní. Oceňuji, že film drží pohromadě, i přes docela znatelnou změnu žánru v závěru, u komedie člověk takový konec zase tolik nečeká. A to, že si člověk několikrát není jistý na čem je, taky pomáhá. Bavil jsem se. 70 % (23.10.2016)

Co se stane na horách, má zůstat na horách, to je možná pravda Vojto, ale v tomto případě jsem rád, že to co se natočilo na horách došlo do nížin. Na komedii si cením především toho, že je to komedie a že ze sebe vycáknu nějaké to hi hi a ha ha. Příběh měl i nějaký další žánrový přesahy, ale ty do toho horskýho brajglu skvěle zapadly a nějaký nimrání v tomhle oddecháči nechávám na xxmartinovi, to je bezesporu chlapec na svým místě, rozumí humoru, rozumí filmům, rozumí všemu, jen kdyby byl na horách, tak by se tam stalo asi uplný hovno. Škoda že nebylo víc Terezky, rozesmutněl si tím milej Vojto mého kámoše Honzíka, který je do Terezky zabouchlej a trvalo mu celý jedno pivo, než se z Terezčinýho minimalismu vzpamatoval. Jinak Ondřej Pavelka je horskej bůh o tom žádná. (24.01.2016)

Seděla mi poloviční retro stylizace (parodování sedmdesátek) i obsazení, ocením dobré nápady, právě ve scénáři je ale nejvíc znát bezmocnost. Mezi vtipy se povedly spíše ty z kategorie nečerných, amputační a kastrační sráží rating. Pletu se, anebo si do hudby "půjčili" kousek motivu z Krkonošských pohádek? Auto v potoce je navíc. (30.04.2016)

"Mám úplně rozmrdanej krmelec !!" ;) Kotek a jeho Tele Tele ve filmu.. Totiž v žánrově neujasněném patvaru.. O Kolečko víc nebo míň a nemuselo jít o promrdanou, totiž promrhanou, příležitost.. Adaptovat divadlo neplatí za vůbec jednoduchý úkol, zvlášť když divákovi nestačí se jen mlátit do kolen smíchy, kdykoli někdo řekne mrdat.. (25.11.2018)

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)