Klub příšer

Tři hororové povídky propojené barovým rozhovorem Vincenta Price s Johnem Carradinem a několika koncertními výstupy. Povídky jsou to docela průměrné, koncertní výstupy zbytečné a mizerné (jen kousek se stryptýzem je fajn, ten je k vidění tady - https://www.youtube.com/watch?v=u_cFInAvWqw), a Vincent s Johnem mají takové charisma, že by se na ně dalo v pohodě dívat i kdyby se bavili o značkách pracího prášku. Za zmínku ovšem stojí masky dalších "monster" které se kolem nich pohybují v baru - ty jsou tak tragicky amatérské, že je snad při produkci šli těsně před natáčením koupit do nejbližšího obchodu s "ptákovinami". 5/10 (13.03.2020)

Obstojná antologie se skládá ze tří příběhů - dvojice by si ráda přišla lacině k penězům, a tak mladá žena se uvolí k sňatku s majitelem panství, který ale není tak úplně člověkem - skvostné interiéry a smrtící písknutí. Ve druhém, který je asi nejkomičtější, vypráví upíří filmový producent o svém nelehkém dětství - pozor na D. Pleacence a muže s houslemi! Třetí příběh má skvělou atmosféru gotických hororů - za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží tajemná vesnice. Stačí jedno slovo - ghúl - a všechno je jasné. V. Price si zde poprvé a naposledy zahrál upíra a průvodce spisovateli strašidelných knih. Povídají si v klubu, kde zní rocková hudba, a zdá se, že R. Williams tu našel inspiraci pro svůj videoklip Rock DJ. Soundtrack vyšel na vinylu v počtu 1000 kusů, a tak se dnes prodává za horentní sumy...asi tak. (03.12.2023)

Jeden z poslednich zachvevu slavne ery Hammeru / Amicusu uz je bohuzel prilis ovlivnen nastupujicimi 80. lety a srazi to tak jeho kvalitu. Predevsim hudebni sceny z klubu jsou (az na striptyz) naprosto otresne a vubec nesedi k povidkam, ktere film vlastne tvori. I ty jsou bohuzel nevyvazene, prostredni silne parodicka sice pobavi, ale mezi uvodni a posledni se svym vyznenim vubec nehodi. Nejvyse bych tedy hodnotil zaverecnou povidku, ktera ma hlavne v prvni casti hodne dobrou, Lovecravtovskou atmosferu. Setkani legend jako Price, Pleasence a John Carradine pod taktovkou Roye Ward Bakera jiste potesi, ale neohromi. Lepsi prumer. (02.10.2005)

Poviedkové filmy nemám rád a ani tento nepredstavuje nič svetoborné. Ako tak ma bavila len druhá poviedka i to najmä vďaka parádnej cimbalovke, ktorá podkresľovala upírsku tématiku. Ale scény z klubu (vrátane piesní!) sú skvelé a Vincent Price si úlohu rozprávačka náramne užíva (najmä svoj záverečný monológ). Len John Carradine vyzerá, že ho vykopali z hrobu. (03.11.2020)

Opat ten nestastny napad spajat komediu s hororom, tentokrat to napadlo rezisera Roy Ward Bakera {este nic schopne som od neho nevidel}. Upirska tematika je az samoucelna, bat sa nie je coho, obcasne komedialne vsuvky skor snimku skodia nez pomahaju a Vincent Price {Dum Voskovych Figurin 1953} nic dohromady nepredviedol. 30 % (31.03.2015)