1944: Přinuceni k boji

Velmi špatná záležitost. Už od úvodních minut jsem ztrácel vůči filmu sympatie. Není zde žádný hlavní hrdina, tedy není komu fandit, což je jeden z největších záporů. Akce je na tom také velmi špatně, nejen, že není vůbec krvavá a drsná, ale vojáci padají k zemi ještě dříve než k nim doletí kulka a místy to působí jako by mezi sebou komparzisté hráli hru, kdo nejvtipněji spadne ? Dále se mi nelíbilo pomalé tempo, nezáživný a prakticky žádný příběh a ošklivý unylý vizuál. Sečteno podtrženo klad jsem zde nenašel žádný.10% za humor. (30.01.2016)

O účasti Estonska v druhé světové válce jsem pravda doposud nic neviděl ba ani nečetl. Zajímá mne spíše Pacifik a letecká válka nad Evropou. I tak jsem ale s otevřenými ústy sledoval film, který popisoval smutné období historie Estonska, kdy nejprve po okupaci Němců museli do války mladí muži v uniformách wermachtu a SS a po okupaci Rusů zase další v uniformách Rudé armády. Díky sledu dějinných událostí i vývoje války pak proti sobě stáli občané Estonska jako nesmiřitelní nepřátelé. Někteří nenáviděli Stalina a rádi šli s Němci, jiní zas byli v Rudé armádě jen proto, že odmítnout odvod by se rovnalo kulce nebo jízdence kamsi na Sibiř. Tak jako tak nebylo výběru. Nebývá to u mně obvyklé, ale v první půlce filmu jsem fandil těm klukům v uniformách barvy feldgrau... Film nám ale ukáže obě strany mince a tak jeho druhou půlku strávíme s vojákem Rudé armády - také Estoncem. Válka se sice přiklonila na stranu Rusů, ti se však v Estonsku chovali za války a po váce jako zvěř. Z hlediska válečného řemesla není filmu co vytknout, vše sedí jak má, mundůry, technika...Divák uvidí mnoho bitek včetně tanků T34. Milovníci letadel pak uvidí nálet Il2 na kolonu ustupujících Němců. Zkrátka a dobře tohle byl parádní válečný film, kterému k páté hvězdě chybělo už jen opravdu málo. Dávám 4 panzerfausty a Estonsko - Finské koprodukci palec nahoru ! . * * * * (10.08.2015)

Estonsko-finské filmové přátelství opět spojilo síly, aby odvyprávělo silný příběh estonského lidu, přes který si Němci a Rusové vytvořili koridor napříč Východní Evropou. A osobně musím říct, že to bylo opravdu zajímavé vyprávění. Netušil jsem totiž, co se v Estonsku během druhé světové války dělo a tenhle film mi to jasně vysvětlil. Je rozdělen na dvě části. Jedna je německá, druhá ruská. Obě jsou odporné a dělají z lidí nástroje na smrt. Přitom o Estonsko v této válce ani nešlo. Technicky je film také dobře zvládnutý, jen jsem si chvíli zvykal na akční sekvence, které jsou natočeny poměrně esteticky, ale zvláštně. Na druhou stranu se nejedná o první válečný film z Finska/Estonska a tak je opět potřeba počítat s kvalitou nejen vojenské techniky, ale i příběhu, který se snaží co nejvíce blížit realitě. Opět na úkor menšímu prostoru pro emoce, ale to jsem si u jejich válečných filmů už zvykl. (20.09.2016)

No, pokud by Red army v roce 1944 opravdu bojovala tímto způsobem, jakým si to představuje režisér v prvních 5 minutách filmu, nikdy by do Berlína nedošla. V roce 1944 to už ale dávno nebyla nějaká zbrklá partička dementů řítících se do útoku s mocným Urráá, ale nesmírně efektivní mašina, která smázla z povrchu zemskýho Wehrmacht se všemi jeho spojenci jako kdyby to to byl pluk francouzských četníků na dovolené. Takže sorry, ale tohle se může líbít tak 15-ti letým kluků s erekcí při vyslovení slova Adolf...... 1 hvězda za výživnou dělostřeleckou přípravu k útoku, pak už to nešlo.... (30.05.2016)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)