1944: Přinuceni k boji

Nejzajímavějším a též nejzávažnějším faktem je vlastně geografická situace pobaltských států. Všichni je pořád chtějí obsadit a ani z jednoho Zla si člověk nemůže pořádně vybrat. Taky se ho často nikdo ani neptá. A tak bojují Estonci proti Estoncům a ani to není proto, že by jeden byl fašista a druhý komouš. Zkrátka karty tak byly rozdány a jednoho dne stojí proti sobě. A to si my Češi říkáme jakou jsme měli smůlu...80% (15.03.2020)

No toto,to mě ale Estonci mile překvapili,povinně by mělo být promítáno Bayům a Ayerům,možná by pak začali točit filmy,které by se potkaly s realitou a historickou věrností na rozdíl od Pearl Harboru a Fury.Zajímavý pohled na historickou realitu v Pobaltí pro mě vyšperkovaný tím,že jde o první film z období 2.světové války,ve kterém jsem viděl v akci StG 44.Estonci ukazují totálně rozpolcenou válečnou generaci,která má na vybranou mezi zlem a zlem,a přestože je jasné,že nic nemůže dobře dopadnout,nepovažovali za nutné zahltit konec patosem tak typickým pro americkou produkci.Radost a nadšení.I když obvykle nereaguji na komentáře ostatních uživatelů,tentokrát musím udělat vyjímku a vyzdvihnout verbalův komentář,protože to podle mě přesně vystihl. (22.08.2016)

Válečné snímky z Finska málokdy zklamou a tenhle estonský taky nezklamal. Je tu hodně bojových scén a dobře natočených. Vojáci tu narozdil od US produkce nemeditují o dobru. Stejně jako Estonsko za války, i tady divák stihne pohled z obou stran, jak u dobrovolníků SS, tak u RA. Kde ležely sympatie tvůrců víc, nedává film najevo, takže se to dozvíte až z titulků... "Všem, kdo padli v boji za nezávislost Estonska." (28.09.2015)

Nečekaně silný snímek, a to především díky obratnému zvratu krátce před půlkou. Snaží se vyvolat dojem, že nikoho nesoudí, a dělá z Estonců tak trochu národ hrdých lidí, kteří se ocitli semletí soukolím světových dějin. Možná to tak bylo, možná to bylo trochu jinak, ale není na filmařích, aby vyprávěli přesně dějiny. To je na historicích. Filmaři by měli umět vyprávět osudy a předávat divákovi svůj unikátní pohled na svět - a to se Elmovi Nüganenovi povedlo opravdu dokonale. Skvělé "akční" scény, výborné - několikaslovné - dialogy, minimum patosu a nečekaně kvalitní herecké výkony. Klobouk dolů. 80 % a ty nejlepší čtyři rudé hvězdy, jaké můžu dát. (07.09.2015)

Po dlhšej dobe zase celkom kvalitne natočený vojnový film z čias druhej svetovej vojny, tentokrát vďaka krajine vzniku aj s celkom netradičnou zápletkou, ale nesadlo mi to až tak dobre, ako by som chcel. Pre samotných Estóncov sa možno jedná o silnú záležitosť, ale mne to dejovo moc nevyhovovalo. Ešte prvú polovicu sa mi na to pozeralo celkom dobre, no keď sa nečakane zmení hlavná postava a začne pomaly úplne nový film z pohľadu druhej strany, na čo som bol inak vopred zvedavý, ako s tým tvorcovia naložia, nakoniec mi to nevyhovovalo a môj záujem o dianie už opadol a dopozeral som to skôr len zo zotrvačnosti, čo ma dosť mrzí. Inak hlavné postavy neboli zlé, obsadené a aj zahrané boli celkom obstojne, len práve kvôli tomu deju som si k nim nedokázal vytvoriť vzťah. A samostatnou kapitolou sú bojové scény, ktoré sú až prekvapivo kvalitne zvládnuté, no čiastočne ich kazí jeden veľký zápor. Je to presne ten typ vojnovej akcie, ktorý mám veľmi rád, teda vojaci brániaci zákopy pred útokom presily s podporou tankov a podobne, pričom je to pomerne veľkolepé a veľmi dobre natočené, ale kazí to extrémna úmrtnosť vojakov. Tu nie sú prakticky žiadne zranenia, muži kričiaci od neznesiteľných bolestí a všetko to, čo robí bojisko hotovým peklom, ale jednoduco každý po zásahu okamžite padne, pričom to ale pôsobí tak viditeľne neuveriteľne, že sa mi cez to vôbec nedalo preniesť. Ani v tých starších a najnaivnejších vojnových filmoch mi to nikdy až tak neprekážalo, ako práve tu. Takže pozretie neľutujem, vojnových filmov a hlavne v tomto období, kedy už nie sú v móde nie je nikdy dosť, pričom aj tu sa mi viacero veci páčilo, ale celkovo mi to príde len na ten priemer, čo ma mrzí. 55% (15.08.2015)