Mamon

"Stopy jsou všude kolem, jenom je nevidíte." Již z názvu Mamon je patrné, že tady se vše bude točit kolem hromadění peněz. Mě tedy to tajemné propojení organizovaného zločinu s politiky, váženými podnikateli, státními zástupci, policisty, vrahy a Abrahámem hodně zaujalo a o to větší zklamání jsem zažil po skončení případu. Spousta věcí se totiž nevysvětlila, hromada lidí se chovala nelogicky a o padouchovi jsem nepochyboval od 4. dílu. Alespoň jsem se poučil, že prachy jsou zlo, takže jich nechci moc a proto jsem se rozhodl pro začátek zprivatizovat Rockefellerovy fondy. Snad s tím nějaký ten týden vyjdu. (23.12.2016)

"Jak moc jsme si jistý?" Odpověď zněla "středně" a asi tak jsem i já spokojený s prologem. Investigativní malý vlk Petr mě totiž při seznámení zaujal o hodně méně než jeho mrtvý bratr Daniel a to je na pováženou. Snad mu brzy v maskérně dodají nějaké charisma, protože i já se chci těšit z napínavého televizního počinu a nikoli si občas nenápadně odzívnout. (21.12.2016)

"Ten, kdo tu hru hraje, má moc dohnat člověka k tomu, aby se zabil." Po nudnějším prologu se druhý díl docela pěkně rozjel. Najednou je v tom zapletená politika, korupce i náboženství a to mi chutná. Investigativec Vlček je sice stále suchar, ale ve spojení s vyšetřovatelkou Stellou působí skoro až sympaticky. Hned po zkonzumování tohoto dílu jsem se zkrátka začal těšit na další a to považuju za známku toho, že se to povedlo. (22.12.2016)

"Ať už to diriguje, kdo chce, tak do toho nešel nepřipravenej." Zato totálně nepřipravený je investigativec Petr, který pouze běhá za tajemně našeptanými návnadami a občas se přitom potká s cizí pěstí. Mě to pátrání nijak zvlášť nebavilo, novinářské problémy mne spíše otravovaly, ale na druhou stranu si užívám podlý úsměv státní zástupkyně Skálové, vševědoucnost protikorupčníka Šrámka a vynikajícího lobbistu Zpěváčka. Takže privatizujme dál a doufejme, že to bude o něco zábavnější. (22.12.2016)

"Na pověst kašlu. Koupím si novou." Já na ni taky kašlu, protože moje pověst se mě netýká, ale názor milionáře Zpěváčka mě pobavil. Taky mě zaujala třetí sebevražda ve čtyřech dílech, vzbuzování atmosféry strachu o děti, jazykové hrátky profesora Ištvána i odhalení Abrahámova paktu. Tudy cesta k mé zvědavosti rozhodně vede. (23.12.2016)

"Víte hovno. A já bych Vám doporučoval, aby to tak zůstalo." Tak já toho vím víc. Třeba vím, že když ve filmu nějaká postava řekne, že něco zjistila a že to sdělí později, tak už nic neřekne. Taky vím, že pokud se vyšetřovateli podaří zmizet z případu, ve kterém jde o život, tak se do něj po letech dobrovolně nevrátí. A co je nejhorší, tak mi bylo od začátku jasné, kde je TO, co gangsteři hledají i jediné možné přístupové heslo. Ne, nejsem nijak zvlášť bystrý. Tohle jenom není moc originální. Ale jednoho překvapení jsem se přece jen dočkal a to toho, že už nedojde na avizované rozšlápnutí piškotu pod rohožkou. Škoda. (23.12.2016)

"Jakou můžeš mít páku na lidi, který všechno maj?" Děti, to už víme. Jenže nevíme, že státní zástupkyně je schopna vyrazit do akce v neprůstřelné vestě, že investigativec bez krytí v klidu dráždí vraha nebo že milionáři nezavírají dveře, když páchají zločin. A když jsem se v závěru dozvěděl, že Daniel to takhle všechno naplánoval a hladký průběh akce neohrozila ani přibližně stovka překážek na cestě, tak jsem začal přemýšlet o příčetnosti tvůrců. Mě to totiž celkem bavilo, ale ten konec to zabil. (23.12.2016)