Agáva

Absolútne neviem čo by som na tomto filme vyzdvihol. Od scenára(na ktorom pan Šulaj vraj pracoval 19 rokov) cez hercov, kameru až po strih je všetko za nula bodov. Nogovi sa vo filme odliepaju fúzy, aj dobrí slovenskí herci pôsobia kvôli literárnym dialógom a slabunkej réžií umelo a neprirodzene, o záberovaní ani nehovoriac. Jednoduchý až hlúpy priamočiary príbeh, v ktorom malo ísť o dobový kontext, z ktorého je tam len pár klišé. (01.04.2016)

Neopěvovaný film ze Slovenska, v němž dvě herečky z českých spotřebních seriálů tv Nova předvedou kozy. Zpočátku jsem byl uveden téměř do "hrabalovské" poetiky. Muž v nejlepší nachytané druhé míze si přiváží do nového působiště sympatickou manželku v nejlepších klátivých letech. A všichni ji tak poeticky obdivují. Až jeden místní nezbeda zvolí cestu fyzického obdivu. Svádivé a šálivé milostné mámení v poválečném období doprovází následný vzestup rudé bolševické éry. Ondrej Šulaj zvolil atypický tón vyprávění a naprosto si vystačil s pestrou škálou neradostných odlesků (jednoho léta). Přechod z pozitivních záchvěvů do depresí laděné části zvládá bez obtíží, přičemž nechává vyniknout skvělé slovenské herce, slovenské poprsí Kataríny Šafaříkové a jednu českou vojenskou hodnost, kterou v miniroli vládne Jan Révai. A oceňuji, že se nepustil do represálií způsobených komunistickým režimem. Nedovolil tak svůj příběh tragické lásky čímkoliv zastínit. Film značně bojuje s televizním rozměrem. Kamera zaznamenala různou škálu záběrů - silné i docela obyčejné. Zvláštní položku představovalo tempo filmu. Režisér zvolil rozvláčné tempo, přičemž to mělo (postupem času) svůj význam. Výsledkem je působivý a nevšední snímek, vhodný na tv obrazovky než do kin 8/10 (07.03.2021)

"Slováci jsou sice jednou nohou v operetě, ale k ženám se tak nechovají," to je přece krásné motto. Agáva je skvělé melodrama z horkého léta 1947, díky kterému dostala Katarína Šafaříková volnou vstupenku do 3. řady První republiky, ve které nahradila Annu Fialovou. Protože takto zaujmout Kňažka, Lasicu i mladého Geišberga, to už chce rasu. (11.02.2021)

....zopár vskutku kúzelných dialógov či klenotov zo scenára, ktorý proste nemohol na papieri fungovať, nemohol....: "Vojna je sviňa, ale voda je výborná." "Počula si doktora Vargu? Sklamanie je zlatý stred, vľavo je bujará veselosť, vpravo smrť." "Prepáčte, nechcel som Vám pokaziť večer. Nevadí, na hnusné veci sa rýchlo zabúda..." "Nie je to proti prírode, zakvitnúť a potom hneď skapať?" "Máš to tu rozryté Angel, chodia Ti sem diviaky? Aleeee, včera som tu prekotil Katarínu. Slúžku? Angel, veď máš ženu! Doktorko, Štefinu obrábam tamto, v tekviciach. Veď preto..." (02.11.2016)

Film je spracovaný podľa románu slovenského spisovateľa Ladislava Balleka Agáty. Posledné výstrely len nedávno dozneli a v spoločnosti sa začína konečné uvoľnenie. Ale ľudia, ktorí priamo boli v kontakte s vojnou, ako mladý učiteľ Daniel, príslušník samostatnej československej obrnenej brigády s ktorou sa zúčastnil jej bojového vystúpenia v Dunkerque (10.1944 až 5.1945) tu sa nedobrovoľne zoznámil zo smrťou o ktorú sa aj teraz pokúša. Ide o vojnou poznačeného jedinca, ktorý sa zamiluje do dievčiny uväznenej v nezmyselnom manželstve. V prvom rade je potrebné si uvedomiť, prečo tento film vznikol a čo chcel a komu povedať. V prvom rade ide o historickú reflexiu zložitej doby, ale či je tá doba aj presvedčivý dôvod prečo film vznikol, to ponechávam posúdiť divákovi. Dej filmu sa odohráva v meste Palánk (fiktívny názov Šiah) a je príbehom staviteľa, jeho mladej ženy a jej milenca. Odohráva sa v predtuche dramatických spoločenských zmien v lete 1947. Potom už nasleduje iba “Víťazný február” predstavený Gottwaldom vo filmovom žurnále a premietačom, zúrivým boľševikom. Celým filmom nás sprevádza glosujúci rozprávač Milan Lasica, ktorý nám predstavuje príbeh ale aj celú povojnovú dobu. Pre mňa bol film úžasným zážitkom. (22.10.2019)