Krutý Rím

Volná návaznost z filmu Brutální Neapol, opět plná akce a napětí. Nicméně postava inspektora se proměňuje, když začne proti rostoucímu násilí bojovat formou osobního komanda bez účasti těžkopádného policejního aparátu a ve spolupráci s vlivným advokátem. Na povrch vyvěrá otázka, zda rostoucí násilí lze zlomit ještě větším násilím a zda je možné takovou spirálu vůbec ještě zastavit. Film je zajímavým propojením akčního žánru s psychologickým dramatem a Maurizio Merli se tohoto úkolu zhostil velkolepě. (28.12.2011)

Krutý Řím je opravdu krutý. První  z trilogie policejních filmů s drsným poldou Bettim si tradičně nijak nebere servítky  a o násilné scény není nouze.  Mrazivý dojem vytváří zejména samozřejmost s jakou dochází k veřejným projevům násilí a zločinu vůbec a byť se pohybujeme v mantinelech akčního béčka, kde samozvaný hrdina kosí hordy  nepřátel,  hraje kritika pokřivené a krvácející společnosti první housle.  Betti je nakonec od policie kvůli incidentu s prchajícím zločincem, který neváhá při svém pronásledování postřílet nevinné kolemjdoucí, včetně dětí, odvolán a je angažován organizovanou domobranou, kde se jeho zkušenosti a  přístup mohou jen zúročit. Zatímco třeba ve snímku Policie děkuje  se setkáváme s fašizujícími snahami o tvrdý přístup ke zločinu, tady vidíme organizaci, která je podobným tendencím schopná odolat i po přímém útoku  na jejího vůdce, jemuž je před jeho očima znásilněna dcera.  Po dopadení viníků nepřichází vendeta, dostanou jen do držky a jsou předáni spravedlnosti.  Na druhou stranu zmetky, kteří zmlátí Bettiho postřeleného přítele, upoutaného na invalidní vozíček, neváhá komisař postřílet do posledního kreténa, a to pěkně do zad při útěku a prý přiměřená obrana.  Vlastně zajímavě rozpolcený film. Může být. (26.08.2021)

Mimo Itálii jsou kanonická poliziesca často spojována s politickou angažovaností a sociální kritikou, naprostou většinu zástupců žánru však přitom tvoří snímky, které lze řadit spíše mezi exploatace - poukazují sice na problémy italské společnosti, ale činí tak povrchním a bulvárně zkratkovitým přístupem, který namísto o hlubší vhled usiluje o uspokojování přízemních diváckých choutek. Krutý Řím patří zcela bezpochyby právě mezi onu exploatační odnož a ani se příliš nesnaží to nijak zakrývat. Atraktivitu snímku naštěstí jeho autoři nepostavili jen na vytěžování dobového společenského klimatu v Itálii, ale také na řemeslně dobře zvládnutých akčních scénách, díky kterým Roma violenta neztratila svou atraktivitu ani dnes. Zejména šikovně inscenovaná automobilová honička dokazuje, že Marino Girolami patřil do úplně jiné režisérské ligy než třeba kultovní béčkař Umberto Lenzi. Největší slabinou filmu je ovšem jeho poslední třetina, která působí jako nucený přílepek k předchozímu ději, u nějž už asi scenáristé netušili, jak ho dále natahovat. V rámci přímočarých policejních thrillerů po italsku je ale Krutý Řím stále jednoznačně nadprůměrným a doporučeníhodným dílem. (23.08.2016)

Konfrontace dobra a zla tak trochu připomíná westernový styl. Koncept, který zpravidla u diváka funguje, spravedlivá odplata hrdiny, který bere spravedlnost do vlastních rukou, kdo z koho. Zajisté v tom není náborový leták pro zločince. V každém případě lze říci o filmu, který je částečně inspirovaný skutečnými událostmi, že mu rozhodně nechybí akce ani napětí. Svým způsobem je to kritika zákonnosti a spravedlnosti, která neřeší přiměřeně zlo a násilí v běžné společnosti. Když režisér Marino Girolami připravoval film o působení gangů v Římě, zamýšlel hlavní roli původně nabídnout již slavnému Franco Nero, ale následně pro jeho závazky k jinému filmu svěřil drsnou policejní postavu prakticky méně známému herci Maurizio Merli, který ho oslovil svým hereckým charismatem své osobnosti. Jde o zdařilý řemeslný film, který vycházel především z reálných kriminálních záznamů, nakonec posuďte sami. Co říci na závěr. Chtěl bych připomenout několik faktů. Zajímavostí je, proč se v době probíhající normalizace do československých kin za tichého souhlasu cenzorů tento film dostal. Důvody byly asi následující. Cenzoři byli na svou práci určitě důkladně ideologicky připraveni a není proto divu, že silně negativní obraz ze života kapitalistické společnosti, kde se prezentuje zločin a násilí mohl být z jejich pohledů docela vhodný. A za druhé, co se investuje, to se musí také vrátit. Co taky asi jiného by je mohlo přimět ke schválení promítání? (06.07.2011)

Hodně mi to připomínalo různý Eastwoodovky ála Dirty Harry. Příběh žádnou geniální myšlenku nepřináší, ale já jsem se u toho nenudil, protože se tam pořád něco děje. A nutno dodat, že co se týče násilí a brutality, tak Italové rozhodně nezůstali nijak pozadu. Třeba tam zloděj při krádeži kabelky na ulici zmlátí bábu hlava, nehlava nebo tam seřežou typa na kryplkáře a podobně. Potěší celkem dobře natočená honička Alfa Romeo Giulia vs. BMW 2000 zhruba uprostřed filmu. Jinak bitky trochu vypadaj jako z nějaký komedie s Hillem a Spencerem a jsou ozvučený takovym tim plácánim, který zní úplně stejně, ať padne pěstí do břicha nebo rána železnou tyčí do hlavy. Celý je to navíc podkreslený veselejma melodiema od De Angelisů. Taky krev je podezřele jasně červená, až skoro oranžová. Trochu z toho smrdí taková Béčkovitost, ale já jsem zrovna byl na to asi nějak naladěnej, takže dávám 4 hvězdy. (29.01.2012)