Ae Dil Hai Mushkil

Film o neopětované lásce má vynikající obsazení, scénář funguje dobře hlavně v komediální rovině, Ayan (vynikající Ranbir Kapoor) je nemotorný snílek toužící po kariéře zpěváka, do cesty mu vběhne svéhlavá a nezávislá Alizeh (živel Anushka Sharma), která si chce plnit svoje sny, například tanec v sárí na horách. Spousta momentů mě na filmu dostává, charaktery postav, humor, a především perfektní hudební čísla. Mihne se tady Sharukh Khan, v menší roli milostného trojúhelníku zazáří Aishwarya Rai Bachchan. Přesto všechno mě romantická linka úplně nechytla a ten konec na mě byl vyloženě až moc korejský, to melodrama (byť ne doslovné) mi prostě úplně nesedlo. Přesto nadprůměrný film, který má smysl vidět. (26.04.2021)

Ok, dozrelo to vo mne a momentálne viem povedať len jedno. Za poslednú dobu najkrajší film, čo som videl. Obrovské šťastie vidím v tom, že som prvý krát narazil na Ranbira práve tu. Lebo si spočiatku vravím, že to je nejaký herecky nevýrazný feši ind... až mi postupne Karan (tomu tiež veľké bravoo!) začal postupne dávkovať v rámci krásne rozpovedaného príbehu jeho božstvo. Ďalej už len 1) soundtrack (skoro každý song som pár krát točil dokola 2), Rai a s ňou spojená takátá silne erotická chémia s hrdinom, 3) odkazy! na mnoho klasík z bolly industry. Chenna Mereya.... bezmála dokonalosť! (14.01.2017)

Karan Johar je velký kýčař. Ale jak jsou jeho filmy naprosto dokonale naleštěné a vykonstruované, tak mu to i zabírá u nejširších vrstev. Jeho postavy nejsou jen ploché, nejsou to jen hrdinové a hrdinky, kteří kráčí od bodu a do bodu b přesně podle plánu. Dnes už si i Karan Johar umí udělat srandu sám ze sebe a zejména z žánrových bollywoodských velkofilmů. K dispozici má miláčka Ranbira Kapoora, naprostého idola poslední dekády, a jako jeho parťačku milou Anushku Sharmu, oba oblíbence kritiky i diváků pravidelně nominované na cenu Filmfare. A konečně, ve vedlejší, ale nikoli bezvýznamné roli, je tu bohyně Aishwarya Rai Bachchan, jako rozvedená básnířka žijící ve Vídni. Takže chybí vám ještě něco? Ano, jako absolutní vrchol je tu scéna Ranbira a Aish potkávající SRK. Jemu opravdu stačí jediná scéna na to, aby si podmanil celé davy, ještě teď cítím motýlky v břiše, to je panečku charisma, z této práce s hvězdou by se západ měl učit :) Takže ano, na počátku bylo rozverné mládí ztracené v evropských metropolích, po Londýně přišla Paříž a Vídeň a nezapomnělo se ani na hory v Tyrolích. Je mimochodem fajn sledovat ten vývoj, ještě před 20 lety bylo indickým filmařům jedno, jestli jsou v Itálii a tváří se, že jsou v Maďarsku, dneska už jim jde ta Evropa lépe. Čili pro ostřílené diváky je Ae Dil Hai Mushkil jasnou volbou, nováčci mají šanci vidět poměrně reprezentativní hvězdný zážitek. Fanoušci Aish jsou samozřejmě v sedmém nebi a kochají se opakovaně zejména klipem k písni Bulleya. (31.03.2019)

Až na ten příliš dramatický konec je to dobré. Celou dobu jsem měla dojem, že to ani není tak, že by dívka necítila lásku, ale že se jí bojí, protože se zatím vždy spálila a tak si radši chrání přátelství jako méně turbulentní vztah. SRK tam má obstojné kameo a líbí se mi taky, jak si kamarádská dvojice střílí z klišé indického filmu. (07.07.2017)

Odehrává se v Evropě. A není to poprvé. Evropanovi zájem o jeho kontinent lichotí, i když Evropa je tu jen hezké pozadí. Možná ale není náhoda, že právě v evropském prostředí bylo prolomeno líbací tabu. Do indických filmů totiž tělesné dotyky zásadně nepatří a tohle asi není první film, kdy se tak stalo. A bylo dlouho předem jasná, že se tak stane. Západní svět je prostě omamný. Natolik, že překonal tisícileté tradice. Nabízí se tak zajímavé zamyšlení - co je k tomu vedlo? Snaha proniknout na západní trh? Myslela jsem si, ale ne, film je jinak velmi indický (s výjimkou evropské klubové scény), odvíjí se svým vlastním tempem, svatba je uprostřed, šťastný konec v nedohlednu, chvíli ani nevíte, kdo jsou hlavní postavy. Barvy, zpěv, choreografie, to všechno bylo indické. Silná epičnost děje a přece se dá shrnout třemi větami, více vět ani použít nejde, to se musí vidět. Odvíjí se zdánlivě bez logiky, ale nevadí, je to oslava života a život často logiku nemá. A láska už vůbec ne. Film totiž nastoluje silné téma, lásku a přátelství. Opěvuje též lásku neopětovanou. Říká, nedokážeme lásku ovlivnit, když přichází, ale můžeme řídit její směr a tenhle film je zběsilá jízda. Ale zpět k polibku, indický film tím opouští svoji kulturu, nepřeháním, je to kultura velmi cudná, i když vynalezla kama sutru. Překonává jednu z charakteristik svých filmů, čeho se zbaví příště? Hudby, zpěvu, tance, tříhodinové stopáže? Stane se z toho průmysl s cílem vydělat, bude sázet na osvědčené, aby nakonec jako Hollywood pohltil sám sebe? Otevřené sexuální scény kradou kouzlo lásky Posvátné se profanuje, intimní se podbízí, tajemství páru se stává veřejným zbožím. Uvolněnost Západu je zdá se nesmírně nakažlivá... A nebo možná při tolikeré tvorbě nezbývá než o diváka bojovat, šokovat, překvapit, lišit se, překonávat hranice.A tak jsme to vlastně my, kdo filmy kazí... (27.08.2019)