Čarodejnica

ani nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl tak přesný, tak výstižný film, kde logika vývoje ve vzájemně neodlučitelných rovinách světské i duchovní ani na okamžik nezaváhá a vymezuje děsivě jednosměrnou cestu ke znepokojivému cíli jasně determinovanému ve vůbec první scéně prvním hříchem. nejen vzhledem k ohromující autenticitě při vystižení dobové mentality, k dokonale cílevědomému zpracování, které mi z nějakého důvodu připomnělo přísnou soustředěnost režie Michaela Hanekeho, a velmi výstižnému, uváženému a uvědomělému uchopení nadpřirozeného elementu, ale především zmíněnou determinovaností v logice pevného řetězce událostí budil film takovou hrůzu a plně si zasloužil zařazení do kategorie "hororu". bojím se, že přesně takto se věci měly a mají. (28.03.2016)

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Tohle je hrozně šmucig film, na jednu stranu je hrozně fajn, že se většinu doby zaobírá nikoliv sestavou laciných lekaček, nýbrž psychologickým prokreslením jednotlivých postav... Počkat, tady vlastně žádné psychologické prokreslení není, byť by to tvůrci evidentně rádi chtěli, postavy jsou tu nudné, šablonovité (matka kráva, dcera přemýšlivá a hodná atp.) a zamrzí to především u postavy otce, který má sice podmanivý hlas, ale to je tak všechno, jeho chování je ukázkovým kreténismem v oblasti scénáře, neboť není ani náznakem vysvětleno, proč se chová jak se chová, nulová motivace, prostě nic. A ani děsivost tu příliš není, neboť jsou všechny postavy nezajímavé a tak trochu jsem doufal, že je alespoň posedne cthulhu a narostou jim kopyta a na hlavách vyraší zrzavé vlasy a půjdou krást duše sousedům, co je vyhnali z města. Ale nic takového se nestane, čímž narážím mimo jiné na to, že něco jako gradace tu neexistuje a samotný závěr je směšný skoro stejně, jako čertík Bertík v jistém nejmenovaném Insidious. (17.07.2016)

Výborná atmosferická vec, aj keď ako celok film trochu zaostal za mojimi očakávaniami. Z fantasticky naturálne vykresleného prostredia - puritánskej komunity z čias kolonizácie Ameriky v 17. st., sa dalo vyťažiť podstatne viac. Vlastne až posledná dvadsaťminútovka (od miesta zavretia detí do stodoly) začne mať tie pravé mysteriózne a hororové grády. Zvyšok času nie je zlý, ale obsahuje veľa slabších miest, ktoré buď trocha nudia, alebo svojou atmosférou poľavujú. Celkovo však spokojnosť. 75/100 (18.05.2016)

Takový milý příjemný film na nedělní večer, jen někdo měl té rodině říct, že na krvavého vražedného králíka platí svatý handgranát... No dobrá, dosti cynismu. Film, po kterém se mi nebude dobře usínat. Ne pro nějaké obzvláštní množství strachu, ve skutečnosti jsou těmi hlavními pocity nepohodlí, neklid, těkání myšlenek. Ve středu záběru jsou lidé, jejichž myšlenkový svět je plný pověr vidících ďábla nikoli jen za každým stéblem trávy, ale v každém pohledu, slově, čemkoli, co neodpovídá představě oddanosti boží pravdě. Tahle bigotní víra se pod tlakem událostí mění ve fanatismus, z mysli změněné vírou v tuhou pevnost se pod tíhou reality stává ruina a nakonec to nejhorší jsou vzájemná nedůvěra a podezírání, které de facto žádného skutečného ďábla nepotřebují, protože víra sama z něj udělá skutečnost, aniž by se o to on sám rohatý musel obzvláště snažit. Snad právě proto mě mrzelo, že jsou ve filmu temné síly přímo přítomny, protože bez nich by vyznění filmu bylo ještě silnější. I tak jde ale o velmi kvalitní ani ne horor, spíše velmi drsné psychodrama o rozkladu jistot, o které se mohl člověk opírat jako o hůl, ale které mu nakonec cestu do zkázy ještě urychlily. A pak, když z toho světa zbudou jen ruiny, pak je vhodný čas na smlouvu. (04.04.2016)