Čarodejnica

Divácky poněkud náročné sousto. Ne všem se bude zamlouvat ten silný náboženský tón, s kterým postavy zarputile pronášejí své repliky o víře k Bohu, o ďáblu a jeho pokušení; obzvlášť, když na něm stojí téměř celý snímek. Pokud však tohle překousnete (a že to nebude žádná prdel), bude vám odměnou jedno z nejděsivějších setkání s filmovou čarodějnicí. Ta díky tomu, že má více podob, se ve filmu sice ukáže jen v několika málo případech, ale její mocný pach je nasáklý úplně ve všem. Strach a nebezpečí už nevyvolávají jen lesy a zvěř, ale i členové vlastní rodiny. Nikdo není ušetřen propadu do šílenství a závěrečného, celkem bizarního masakru. Na gore zapomeňte - syrovou atmosféru tu tvoří hlavně kamera a hudba, jejíž ostré smyčcové riffy vám nedají chvíli klidu. Jo a pozor na kozly! Jsou přesně tím, čím se zdají být. (70%) (19.07.2015)

I když vidím v Čarodějnici dostatek nevyužitýho potenciálu co se do rozsahu příběhu týče, především pak do jeho zakončení, i tak je to pravděpodobně v rámci obsaženého nejlepší natočený film čistě o čarodejnictví. Periskop do doby osidlování Ameriky je bezchybný, beznaděj a černoprdelnický potrefení dané doby je za nehty zalízající. Znalec storek o Salemu a dalších si musí u tohoto vyloženě vrnět blahem. Absentující úvod bych i oželel, fajn, ovšem dost mě mrzí, že film nebyl ještě o půl hodinky delší, přičemž nefinišoval ve smyslu svaté inkvizice. Ne že bych byl nějaký svatouškovský fanatik, ale mentální a náboženské rozpoložení postav k nečemu podobnému nejen že nebránilo, ale dějový vývoj až do úplného finále k tomu vyloženě vybízel. Minispoiler: Takže být místo závěrečnýho táboráku (nebo i po něm) ještě trocha toho správnýho institucionálního křivdění za pomoci palečnic a dalších rozžhavených hraček, mohl vzniknout ultimátní čarodějnickej masterpiece, o kterým by si už žádný blázen nedovolil spekulovat, jestli Čarodějnice je, nebo není hororem. Konec minispoileru A stejně jako ostatní závěrem dodám, že toto není mainstream pro každého, takže když se pokusím to přiblížit tématicky nebo formou, zjistíte, že to třeba ani vlastně vidět nechcete. Za mě 90%. (29.03.2016)

Černota, temnota, která divákovi dýchá na záda. Mrazivo pulzující, pod kůži vtahující. Už stačilo komerčních (Wanovských) haunted house-ových řemesel za velké prachy se stejným námětem, herci a filmovým postupem, který už nemůže diváka překvapit. Robert Eggers netáhne s moderní vlnou strašení a lekaček. Buduje napětí, nechává diváka vyčkávat na správný moment, jeho atmosféra jde pod kůži, tichý hlas d'ábla odrovnává, nejistota a vztahy postav vtahující a nepředvidatelný. Depresivní sousto. Společně s The Visit horor roku. (02.08.2016)

Poctivé psycho, které vás tak zaujme, že ani nestihnete vzít Boží jméno nadarmo. Dobová atmosféra je skvěle navozená starou angličtinou, která zní z úst Ralpha Inesona opravdu působivě. Ten člověk má neuvěřitelně výrazný hlas. Některé scény jsou až geniálně znepokojující. Třeba rozjařená dvojčata honící kozla a zpívající písničku o Čertíkovi. Anya Taylor-Joy se šance chopila skvěle a přeju jí další role. (21.03.2016)

Očekávání obrovské, ale bohužel velké zklamání. Atmosféra výborná, prostředí a doba také. Jde o horor, který jde svým stylem a nejede podle zaryté šablony. Jenže od hororu čekám něco víc a kromě žvatlání o bohu se velkou část nic neděje. Když to vypadá na krutou a zábavnou scénu, režisér to utne v nejlepším a je po zábavě. Na závěr si tedy říkám o co sakra šlo? Vše se zdá být otevřené a divák má v hlavě několik nezodpovězených otázek. Bohužel jak říkám, velké zklamání .. 4/10 = 43% (25.03.2016)